ಅಧ್ಯಾಯ 1
अर्जुनविषादयोग
ಅರ್ಜುನ ವಿಷಾದ ಯೋಗ
ಕುರುಕ್ಷೇತ್ರ ಯುದ್ಧದ ಅಂಚಿನಲ್ಲಿ ತನ್ನ ಬಂಧುಗಳನ್ನು ಕಳೆದುಕೊಳ್ಳುವ ಭಯದಿಂದ ಅರ್ಜುನನು ತೀವ್ರ ದುಃಖಿತನಾಗುತ್ತಾನೆ. ಶ್ರೀಕೃಷ್ಣನಿಗೆ ಶರಣಾಗಿ ಮಾರ್ಗದರ್ಶನವನ್ನು ಕೋರುತ್ತಾನೆ.
1.1
धृतराष्ट्र उवाच
धर्मक्षेत्रे कुरुक्षेत्रे समवेता युयुत्सवः
।मामकाः पाण्डवाश्चैव किमकुर्वत सञ्जय ॥ 1.1 ॥
dhṛitarāśhtra uvācha
dharma-kṣhetre kuru-kṣhetre samavetā yuyutsavaḥ
māmakāḥ pāṇḍavāśhchaiva kimakurvata sañjaya || 1.1 ||
1.2
सञ्जय उवाच
दृष्ट्वा तु पाण्डवानीकं व्यूढं दुर्योधनस्तदा
।आचार्यमुपसङ्गम्य राजा वचनमब्रवीत् ॥ 1.2 ॥
sañjaya uvācha
dṛiṣhṭvā tu pāṇḍavānīkaṁ vyūḍhaṁ duryodhanastadā
āchāryamupasaṅgamya rājā vachanamabravīt || 1.2 ||
1.3
पश्यैतां पाण्डुपुत्राणामाचार्य महतीं चमूम्
।व्यूढां द्रुपदपुत्रेण तव शिष्येण धीमता ॥ 1.3 ॥
paśhyaitāṁ pāṇḍu-putrāṇām āchārya mahatīṁ chamūm
vyūḍhāṁ drupada-putreṇa tava śhiṣhyeṇa dhīmatā || 1.3 ||
1.4
अत्र शूरा महेष्वासा भीमार्जुनसमा युधि
।युयुधानो विराटश्च द्रुपदश्च महारथः ॥ 1.4 ॥
atra śhūrā maheṣhvāsā bhīmārjuna-samā yudhi
yuyudhāno virāṭaśhcha drupadaśhcha mahā-rathaḥ || 1.4 ||
1.5
धृष्टकेतुश्चेकितानः काशिराजश्च वीर्यवान्
।पुरुजित्कुन्तिभोजश्च शैब्यश्च नरपुङ्गवः ॥ 1.5 ॥
dhṛiṣhṭaketuśhchekitānaḥ kāśhirājaśhcha vīryavān
purujit kuntibhojaśhcha śhaibyaśhcha nara-puṅgavaḥ
yudhāmanyuśhcha vikrānta uttamaujāśhcha vīryavān || 1.5 ||
1.6
युधामन्युश्च विक्रान्त उत्तमौजाश्च वीर्यवान्
।सौभद्रो द्रौपदेयाश्च सर्व एव महारथाः ॥ 1.6 ॥
saubhadro draupadeyāśhcha sarva eva mahā-rathāḥ
1.7
अस्माकं तु विशिष्टा ये तान्निबोध द्विजोत्तम
।नायका मम सैन्यस्य संज्ञार्थं तान्ब्रवीमि ते ॥ 1.7 ॥
asmākaṁ tu viśhiṣhṭā ye tānnibodha dwijottama
nāyakā mama sainyasya sanjñārthaṁ tānbravīmi te || 1.7 ||
1.8
भवान्भीष्मश्च कर्णश्च कृपश्च समितिञ्जयः
।अश्वत्थामा विकर्णश्च सौमदत्तिस्तथैव च ॥ 1.8 ॥
bhavānbhīṣhmaśhcha karṇaśhcha kṛipaśhcha samitiñjayaḥ
aśhvatthāmā vikarṇaśhcha saumadattis tathaiva cha || 1.8 ||
1.9
अन्ये च बहवः शूरा मदर्थे त्यक्तजीविताः
।नानाशस्त्रप्रहरणाः सर्वे युद्धविशारदाः ॥ 1.9 ॥
anye cha bahavaḥ śhūrā madarthe tyaktajīvitāḥ
nānā-śhastra-praharaṇāḥ sarve yuddha-viśhāradāḥ || 1.9 ||
1.10
अपर्याप्तं तदस्माकं बलं भीष्माभिरक्षितम्
।पर्याप्तं त्विदमेतेषां बलं भीमाभिरक्षितम् ॥ 1.10 ॥
aparyāptaṁ tadasmākaṁ balaṁ bhīṣhmābhirakṣhitam
paryāptaṁ tvidameteṣhāṁ balaṁ bhīmābhirakṣhitam || 1.10 ||
1.11
अयनेषु च सर्वेषु यथाभागमवस्थिताः
।भीष्ममेवाभिरक्षन्तु भवन्तः सर्व एव हि ॥ 1.11 ॥
ayaneṣhu cha sarveṣhu yathā-bhāgamavasthitāḥ
bhīṣhmamevābhirakṣhantu bhavantaḥ sarva eva hi || 1.11 ||
1.12
तस्य संजनयन्हर्षं कुरुवृद्धः पितामहः
।सिंहनादं विनद्योच्चैः शङ्खं दध्मौ प्रतापवान् ॥ 1.12 ॥
tasya sañjanayan harṣhaṁ kuru-vṛiddhaḥ pitāmahaḥ
siṁha-nādaṁ vinadyochchaiḥ śhaṅkhaṁ dadhmau pratāpavān || 1.12 ||
1.13
ततः शङ्खाश्च भेर्यश्च पणवानकगोमुखाः
।सहसैवाभ्यहन्यन्त स शब्दस्तुमुलोऽभवत् ॥ 1.13 ॥
tataḥ śhaṅkhāśhcha bheryaśhcha paṇavānaka-gomukhāḥ
sahasaivābhyahanyanta sa śhabdastumulo ’bhavat || 1.13 ||
1.14
ततः श्वेतैर्हयैर्युक्ते महति स्यन्दने स्थितौ
।माधवः पाण्डवश्चैव दिव्यौ शङ्खौ प्रदध्मतुः ॥ 1.14 ॥
tataḥ śhvetairhayairyukte mahati syandane sthitau
mādhavaḥ pāṇḍavaśhchaiva divyau śhaṅkhau pradadhmatuḥ || 1.14 ||
1.15
पाञ्चजन्यं हृषीकेशो देवदत्तं धनंजयः
।पौण्ड्रं दध्मौ महाशङ्खं भीमकर्मा वृकोदरः ॥ 1.15 ॥
pāñchajanyaṁ hṛiṣhīkeśho devadattaṁ dhanañjayaḥ
pauṇḍraṁ dadhmau mahā-śhaṅkhaṁ bhīma-karmā vṛikodaraḥ || 1.15 ||
1.16
अनन्तविजयं राजा कुन्तीपुत्रो युधिष्ठिरः
।नकुलः सहदेवश्च सुघोषमणिपुष्पकौ ॥ 1.16 ॥
anantavijayaṁ rājā kuntī-putro yudhiṣhṭhiraḥ
nakulaḥ sahadevaśhcha sughoṣha-maṇipuṣhpakau || 1.16 ||
1.17
काश्यश्च परमेष्वासः शिखण्डी च महारथः
।धृष्टद्युम्नो विराटश्च सात्यकिश्चापराजितः ॥ 1.17 ॥
kāśhyaśhcha parameṣhvāsaḥ śhikhaṇḍī cha mahā-rathaḥ
dhṛiṣhṭadyumno virāṭaśhcha sātyakiśh chāparājitaḥ || 1.17 ||
1.18
द्रुपदो द्रौपदेयाश्च सर्वशः पृथिवीपते
।सौभद्रश्च महाबाहुः शङ्खान्दध्मुः पृथक्पृथक् ॥ 1.18 ॥
drupado draupadeyāśhcha sarvaśhaḥ pṛithivī-pate
saubhadraśhcha mahā-bāhuḥ śhaṅkhāndadhmuḥ pṛithak pṛithak || 1.18 ||
1.19
स घोषो धार्तराष्ट्राणां हृदयानि व्यदारयत्
।नभश्च पृथिवीं चैव तुमुलो व्यनुनादयन् ॥ 1.19 ॥
sa ghoṣho dhārtarāṣhṭrāṇāṁ hṛidayāni vyadārayat
nabhaśhcha pṛithivīṁ chaiva tumulo nunādayan || 1.19 ||
1.20
अथ व्यवस्थितान् दृष्ट्वा धार्तराष्ट्रान्कपिध्वजः
।प्रवृत्ते शस्त्रसंपाते धनुरुद्यम्य पाण्डवः ॥ 1.20 ॥
atha vyavasthitān dṛiṣhṭvā dhārtarāṣhṭrān kapi-dhwajaḥ
pravṛitte śhastra-sampāte dhanurudyamya pāṇḍavaḥ
hṛiṣhīkeśhaṁ tadā vākyam idam āha mahī-pate || 1.20 ||
1.21
अर्जुन उवाच
हृषीकेशं तदा वाक्यमिदमाह महीपते
।सेनयोरुभयोर्मध्ये रथं स्थापय मेऽच्युत ॥ 1.21 ॥
arjuna uvācha
senayor ubhayor madhye rathaṁ sthāpaya me ’chyuta || 1.21 ||
1.22
यावदेतान्निरीक्षेऽहं योद्धुकामानवस्थितान्
।कैर्मया सह योद्धव्यमस्मिन्रणसमुद्यमे ॥ 1.22 ॥
yāvadetān nirīkṣhe ’haṁ yoddhu-kāmān avasthitān
kairmayā saha yoddhavyam asmin raṇa-samudyame || 1.22 ||
1.23
योत्स्यमानानवेक्षेऽहं य एतेऽत्र समागताः
।धार्तराष्ट्रस्य दुर्बुद्धेर्युद्धे प्रियचिकीर्षवः ॥ 1.23 ॥
yotsyamānān avekṣhe ’haṁ ya ete ’tra samāgatāḥ
dhārtarāṣhṭrasya durbuddher yuddhe priya-chikīrṣhavaḥ || 1.23 ||
1.24
संजय उवाच
एवमुक्तो हृषीकेशो गुडाकेशेन भारत
।सेनयोरुभयोर्मध्ये स्थापयित्वा रथोत्तमम् ॥ 1.24 ॥
sañjaya uvācha
evam ukto hṛiṣhīkeśho guḍākeśhena bhārata
senayor ubhayor madhye sthāpayitvā rathottamam || 1.24 ||
1.25
भीष्मद्रोणप्रमुखतः सर्वेषां च महीक्षिताम्
।उवाच पार्थ पश्यैतान्समवेतान्कुरूनिति ॥ 1.25 ॥
bhīṣhma-droṇa-pramukhataḥ sarveṣhāṁ cha mahī-kṣhitām
uvācha pārtha paśhyaitān samavetān kurūn iti || 1.25 ||
1.26
तत्रापश्यत्स्थितान्पार्थः पितृ़नथ पितामहान्
।आचार्यान्मातुलान्भ्रातृ़न्पुत्रान्पौत्रान्सखींस्तथा ॥ 1.26 ॥
tatrāpaśhyat sthitān pārthaḥ pitṝīn atha pitāmahān
āchāryān mātulān bhrātṝīn putrān pautrān sakhīṁs tathā
śhvaśhurān suhṛidaśh chaiva senayor ubhayor api || 1.26 ||
1.27
श्वशुरान्सुहृदश्चैव सेनयोरुभयोरपि
।तान्समीक्ष्य स कौन्तेयः सर्वान्बन्धूनवस्थितान् ॥ 1.27 ॥
tān samīkṣhya sa kaunteyaḥ sarvān bandhūn avasthitān
kṛipayā parayāviṣhṭo viṣhīdann idam abravīt || 1.27 ||
1.28
अर्जुन उवाच
कृपया परयाऽऽविष्टो विषीदन्निदमब्रवीत्
।दृष्ट्वेमं स्वजनं कृष्ण युयुत्सुं समुपस्थितम् ॥ 1.28 ॥
arjuna uvācha
dṛiṣhṭvemaṁ sva-janaṁ kṛiṣhṇa yuyutsuṁ samupasthitam || 1.28 ||
1.29
सीदन्ति मम गात्राणि मुखं च परिशुष्यति
।वेपथुश्च शरीरे मे रोमहर्षश्च जायते ॥ 1.29 ॥
sīdanti mama gātrāṇi mukhaṁ cha pariśhuṣhyati
vepathuśh cha śharīre me roma-harṣhaśh cha jāyate || 1.29 ||
1.30
गाण्डीवं स्रंसते हस्तात्त्वक्चैव परिदह्यते
।न च शक्नोम्यवस्थातुं भ्रमतीव च मे मनः ॥ 1.30 ॥
gāṇḍīvaṁ sraṁsate hastāt tvak chaiva paridahyate
na cha śhaknomy avasthātuṁ bhramatīva cha me manaḥ || 1.30 ||
1.31
निमित्तानि च पश्यामि विपरीतानि केशव
।न च श्रेयोऽनुपश्यामि हत्वा स्वजनमाहवे ॥ 1.31 ॥
nimittāni cha paśhyāmi viparītāni keśhava
na cha śhreyo ’nupaśhyāmi hatvā sva-janam āhave || 1.31 ||
1.32
न काङ्क्षे विजयं कृष्ण न च राज्यं सुखानि च
।किं नो राज्येन गोविन्द किं भोगैर्जीवितेन वा ॥ 1.32 ॥
na kāṅkṣhe vijayaṁ kṛiṣhṇa na cha rājyaṁ sukhāni cha
kiṁ no rājyena govinda kiṁ bhogair jīvitena vā || 1.32 ||
1.33
येषामर्थे काङ्क्षितं नो राज्यं भोगाः सुखानि च
।त इमेऽवस्थिता युद्धे प्राणांस्त्यक्त्वा धनानि च ॥ 1.33 ॥
yeṣhām arthe kāṅkṣhitaṁ no rājyaṁ bhogāḥ sukhāni cha
ta ime ’vasthitā yuddhe prāṇāṁs tyaktvā dhanāni cha || 1.33 ||
1.34
आचार्याः पितरः पुत्रास्तथैव च पितामहाः
।मातुलाः श्चशुराः पौत्राः श्यालाः सम्बन्धिनस्तथा ॥ 1.34 ॥
āchāryāḥ pitaraḥ putrās tathaiva cha pitāmahāḥ
mātulāḥ śhvaśhurāḥ pautrāḥ śhyālāḥ sambandhinas tathā || 1.34 ||
1.35
एतान्न हन्तुमिच्छामि घ्नतोऽपि मधुसूदन
।अपि त्रैलोक्यराज्यस्य हेतोः किं नु महीकृते ॥ 1.35 ॥
etān na hantum ichchhāmi ghnato ’pi madhusūdana
api trailokya-rājyasya hetoḥ kiṁ nu mahī-kṛite || 1.35 ||
1.36
निहत्य धार्तराष्ट्रान्नः का प्रीतिः स्याज्जनार्दन
।पापमेवाश्रयेदस्मान्हत्वैतानाततायिनः ॥ 1.36 ॥
nihatya dhārtarāṣhṭrān naḥ kā prītiḥ syāj janārdana
pāpam evāśhrayed asmān hatvaitān ātatāyinaḥ || 1.36 ||
1.37
तस्मान्नार्हा वयं हन्तुं धार्तराष्ट्रान्स्वबान्धवान्
।स्वजनं हि कथं हत्वा सुखिनः स्याम माधव ॥ 1.37 ॥
tasmān nārhā vayaṁ hantuṁ dhārtarāṣhṭrān sa-bāndhavān
sva-janaṁ hi kathaṁ hatvā sukhinaḥ syāma mādhava || 1.37 ||
1.38
यद्यप्येते न पश्यन्ति लोभोपहतचेतसः
।कुलक्षयकृतं दोषं मित्रद्रोहे च पातकम् ॥ 1.38 ॥
yady apy ete na paśhyanti lobhopahata-chetasaḥ
kula-kṣhaya-kṛitaṁ doṣhaṁ mitra-drohe cha pātakam || 1.38 ||
1.39
कथं न ज्ञेयमस्माभिः पापादस्मान्निवर्तितुम्
।कुलक्षयकृतं दोषं प्रपश्यद्भिर्जनार्दन ॥ 1.39 ॥
kathaṁ na jñeyam asmābhiḥ pāpād asmān nivartitum
kula-kṣhaya-kṛitaṁ doṣhaṁ prapaśhyadbhir janārdana || 1.39 ||
1.40
कुलक्षये प्रणश्यन्ति कुलधर्माः सनातनाः
।धर्मे नष्टे कुलं कृत्स्नमधर्मोऽभिभवत्युत ॥ 1.40 ॥
kula-kṣhaye praṇaśhyanti kula-dharmāḥ sanātanāḥ
dharme naṣhṭe kulaṁ kṛitsnam adharmo ’bhibhavaty uta || 1.40 ||
1.41
अधर्माभिभवात्कृष्ण प्रदुष्यन्ति कुलस्त्रियः
।स्त्रीषु दुष्टासु वार्ष्णेय जायते वर्णसङ्करः ॥ 1.41 ॥
adharmābhibhavāt kṛiṣhṇa praduṣhyanti kula-striyaḥ
strīṣhu duṣhṭāsu vārṣhṇeya jāyate varṇa-saṅkaraḥ || 1.41 ||
1.42
सङ्करो नरकायैव कुलघ्नानां कुलस्य च
।पतन्ति पितरो ह्येषां लुप्तपिण्डोदकक्रियाः ॥ 1.42 ॥
saṅkaro narakāyaiva kula-ghnānāṁ kulasya cha
patanti pitaro hy eṣhāṁ lupta-piṇḍodaka-kriyāḥ || 1.42 ||
1.43
दोषैरेतैः कुलघ्नानां वर्णसङ्करकारकैः
।उत्साद्यन्ते जातिधर्माः कुलधर्माश्च शाश्वताः ॥ 1.43 ॥
doṣhair etaiḥ kula-ghnānāṁ varṇa-saṅkara-kārakaiḥ
utsādyante jāti-dharmāḥ kula-dharmāśh cha śhāśhvatāḥ || 1.43 ||
1.44
उत्सन्नकुलधर्माणां मनुष्याणां जनार्दन
।नरकेऽनियतं वासो भवतीत्यनुशुश्रुम ॥ 1.44 ॥
utsanna-kula-dharmāṇāṁ manuṣhyāṇāṁ janārdana
narake ‘niyataṁ vāso bhavatītyanuśhuśhruma || 1.44 ||
1.45
अहो बत महत्पापं कर्तुं व्यवसिता वयम्
।यद्राज्यसुखलोभेन हन्तुं स्वजनमुद्यताः ॥ 1.45 ॥
aho bata mahat pāpaṁ kartuṁ vyavasitā vayam
yad rājya-sukha-lobhena hantuṁ sva-janam udyatāḥ || 1.45 ||
1.46
यदि मामप्रतीकारमशस्त्रं शस्त्रपाणयः
।धार्तराष्ट्रा रणे हन्युस्तन्मे क्षेमतरं भवेत् ॥ 1.46 ॥
yadi mām apratīkāram aśhastraṁ śhastra-pāṇayaḥ
dhārtarāṣhṭrā raṇe hanyus tan me kṣhemataraṁ bhavet || 1.46 ||
1.47
सञ्जय उवाच
एवमुक्त्वाऽर्जुनः संख्ये रथोपस्थ उपाविशत्
।विसृज्य सशरं चापं शोकसंविग्नमानसः ॥ 1.47 ॥
sañjaya uvācha
evam uktvārjunaḥ saṅkhye rathopastha upāviśhat
visṛijya sa-śharaṁ chāpaṁ śhoka-saṁvigna-mānasaḥ || 1.47 ||