ಅಧ್ಯಾಯ 13
क्षेत्र-क्षेत्रज्ञविभागयोग
ಕ್ಷೇತ್ರ-ಕ್ಷೇತ್ರಜ್ಞ ವಿಭಾಗ ಯೋಗ
ನಾಶವಾಗುವ ದೇಹ (ಕ್ಷೇತ್ರ) ಮತ್ತು ಅಮರವಾದ ಆತ್ಮ (ಕ್ಷೇತ್ರಜ್ಞ) ಇವುಗಳ ನಡುವಿನ ವ್ಯತ್ಯಾಸವನ್ನು ಈ ಅಧ್ಯಾಯವು ಸ್ಪಷ್ಟಪಡಿಸುತ್ತದೆ.
13.1
अर्जुन उवाच
प्रकृतिं पुरुषं चैव क्षेत्रं क्षेत्रज्ञमेव च
।एतद्वेदितुमिच्छामि ज्ञानं ज्ञेयं च केशव ॥ 13.1 ॥
arjuna uvācha
prakṛitiṁ puruṣhaṁ chaiva kṣhetraṁ kṣhetra-jñam eva cha
etad veditum ichchhāmi jñānaṁ jñeyaṁ cha keśhava || 13.1 ||
13.2
श्री भगवानुवाचइदं शरीरं कौन्तेय क्षेत्रमित्यभिधीयते
।एतद्यो वेत्ति तं प्राहुः क्षेत्रज्ञ इति तद्विदः ॥ 13.2 ॥
śhrī-bhagavān uvācha
idaṁ śharīraṁ kaunteya kṣhetram ity abhidhīyate
etad yo vetti taṁ prāhuḥ kṣhetra-jña iti tad-vidaḥ || 13.2 ||
13.3
क्षेत्रज्ञं चापि मां विद्धि सर्वक्षेत्रेषु भारत
।क्षेत्रक्षेत्रज्ञयोर्ज्ञानं यत्तज्ज्ञानं मतं मम ॥ 13.3 ॥
kṣhetra-jñaṁ chāpi māṁ viddhi sarva-kṣhetreṣhu bhārata
kṣhetra-kṣhetrajñayor jñānaṁ yat taj jñānaṁ mataṁ mama || 13.3 ||
13.4
तत्क्षेत्रं यच्च यादृक् च यद्विकारि यतश्च यत्
।स च यो यत्प्रभावश्च तत्समासेन मे श्रृणु ॥ 13.4 ॥
tat kṣhetraṁ yach cha yādṛik cha yad-vikāri yataśh cha yat
sa cha yo yat-prabhāvaśh cha tat samāsena me śhṛiṇu || 13.4 ||
13.5
ऋषिभिर्बहुधा गीतं छन्दोभिर्विविधैः पृथक्
।ब्रह्मसूत्रपदैश्चैव हेतुमद्भिर्विनिश्िचतैः ॥ 13.5 ॥
ṛiṣhibhir bahudhā gītaṁ chhandobhir vividhaiḥ pṛithak
brahma-sūtra-padaiśh chaiva hetumadbhir viniśhchitaiḥ || 13.5 ||
13.6
महाभूतान्यहङ्कारो बुद्धिरव्यक्तमेव च
।इन्द्रियाणि दशैकं च पञ्च चेन्द्रियगोचराः ॥ 13.6 ॥
mahā-bhūtāny ahankāro buddhir avyaktam eva cha
indriyāṇi daśhaikaṁ cha pañcha chendriya-gocharāḥ || 13.6 ||
13.7
इच्छा द्वेषः सुखं दुःखं सङ्घातश्चेतनाधृतिः
।एतत्क्षेत्रं समासेन सविकारमुदाहृतम् ॥ 13.7 ॥
ichchhā dveṣhaḥ sukhaṁ duḥkhaṁ saṅghātaśh chetanā dhṛitiḥ
etat kṣhetraṁ samāsena sa-vikāram udāhṛitam || 13.7 ||
13.8
अमानित्वमदम्भित्वमहिंसा क्षान्तिरार्जवम्
।आचार्योपासनं शौचं स्थैर्यमात्मविनिग्रहः ॥ 13.8 ॥
amānitvam adambhitvam ahinsā kṣhāntir ārjavam
āchāryopāsanaṁ śhauchaṁ sthairyam ātma-vinigrahaḥ || 13.8 ||
13.9
इन्द्रियार्थेषु वैराग्यमनहङ्कार एव च
।जन्ममृत्युजराव्याधिदुःखदोषानुदर्शनम् ॥ 13.9 ॥
indriyārtheṣhu vairāgyam anahankāra eva cha
janma-mṛityu-jarā-vyādhi-duḥkha-doṣhānudarśhanam || 13.9 ||
13.10
असक्ितरनभिष्वङ्गः पुत्रदारगृहादिषु
।नित्यं च समचित्तत्वमिष्टानिष्टोपपत्तिषु ॥ 13.10 ॥
asaktir anabhiṣhvaṅgaḥ putra-dāra-gṛihādiṣhu
nityaṁ cha sama-chittatvam iṣhṭāniṣhṭopapattiṣhu || 13.10 ||
13.11
मयि चानन्ययोगेन भक्ितरव्यभिचारिणी
।विविक्तदेशसेवित्वमरतिर्जनसंसदि ॥ 13.11 ॥
mayi chānanya-yogena bhaktir avyabhichāriṇī
vivikta-deśha-sevitvam aratir jana-sansadi || 13.11 ||
13.12
अध्यात्मज्ञाननित्यत्वं तत्त्वज्ञानार्थदर्शनम्
।एतज्ज्ञानमिति प्रोक्तमज्ञानं यदतोन्यथा ॥ 13.12 ॥
adhyātma-jñāna-nityatvaṁ tattva-jñānārtha-darśhanam
etaj jñānam iti proktam ajñānaṁ yad ato ’nyathā || 13.12 ||
13.13
ज्ञेयं यत्तत्प्रवक्ष्यामि यज्ज्ञात्वाऽमृतमश्नुते
।अनादिमत्परं ब्रह्म न सत्तन्नासदुच्यते ॥ 13.13 ॥
jñeyaṁ yat tat pravakṣhyāmi yaj jñātvāmṛitam aśhnute
anādi mat-paraṁ brahma na sat tan nāsad uchyate || 13.13 ||
13.14
सर्वतः पाणिपादं तत्सर्वतोऽक्षिशिरोमुखम्
।सर्वतः श्रुतिमल्लोके सर्वमावृत्य तिष्ठति ॥ 13.14 ॥
sarvataḥ pāṇi-pādaṁ tat sarvato ’kṣhi-śhiro-mukham
sarvataḥ śhrutimal loke sarvam āvṛitya tiṣhṭhati || 13.14 ||
13.15
सर्वेन्द्रियगुणाभासं सर्वेन्द्रियविवर्जितम्
।असक्तं सर्वभृच्चैव निर्गुणं गुणभोक्तृ च ॥ 13.15 ॥
sarvendriya-guṇābhāsaṁ sarvendriya-vivarjitam
asaktaṁ sarva-bhṛich chaiva nirguṇaṁ guṇa-bhoktṛi cha || 13.15 ||
13.16
बहिरन्तश्च भूतानामचरं चरमेव च
।सूक्ष्मत्वात्तदविज्ञेयं दूरस्थं चान्तिके च तत् ॥ 13.16 ॥
bahir antaśh cha bhūtānām acharaṁ charam eva cha
sūkṣhmatvāt tad avijñeyaṁ dūra-sthaṁ chāntike cha tat || 13.16 ||
13.17
अविभक्तं च भूतेषु विभक्तमिव च स्थितम्
।भूतभर्तृ च तज्ज्ञेयं ग्रसिष्णु प्रभविष्णु च ॥ 13.17 ॥
avibhaktaṁ cha bhūteṣhu vibhaktam iva cha sthitam
bhūta-bhartṛi cha taj jñeyaṁ grasiṣhṇu prabhaviṣhṇu cha || 13.17 ||
13.18
ज्योतिषामपि तज्ज्योतिस्तमसः परमुच्यते
।ज्ञानं ज्ञेयं ज्ञानगम्यं हृदि सर्वस्य विष्ठितम् ॥ 13.18 ॥
jyotiṣhām api taj jyotis tamasaḥ param uchyate
jñānaṁ jñeyaṁ jñāna-gamyaṁ hṛidi sarvasya viṣhṭhitam || 13.18 ||
13.19
इति क्षेत्रं तथा ज्ञानं ज्ञेयं चोक्तं समासतः
।मद्भक्त एतद्विज्ञाय मद्भावायोपपद्यते ॥ 13.19 ॥
iti kṣhetraṁ tathā jñānaṁ jñeyaṁ choktaṁ samāsataḥ
mad-bhakta etad vijñāya mad-bhāvāyopapadyate || 13.19 ||
13.20
प्रकृतिं पुरुषं चैव विद्ध्यनादी उभावपि
।विकारांश्च गुणांश्चैव विद्धि प्रकृतिसंभवान् ॥ 13.20 ॥
prakṛitiṁ puruṣhaṁ chaiva viddhy anādī ubhāv api
vikārānśh cha guṇānśh chaiva viddhi prakṛiti-sambhavān || 13.20 ||
13.21
कार्यकारणकर्तृत्वे हेतुः प्रकृतिरुच्यते
।पुरुषः सुखदुःखानां भोक्तृत्वे हेतुरुच्यते ॥ 13.21 ॥
kārya-kāraṇa-kartṛitve hetuḥ prakṛitir uchyate
puruṣhaḥ sukha-duḥkhānāṁ bhoktṛitve hetur uchyate || 13.21 ||
13.22
पुरुषः प्रकृतिस्थो हि भुङ्क्ते प्रकृतिजान्गुणान्
।कारणं गुणसङ्गोऽस्य सदसद्योनिजन्मसु ॥ 13.22 ॥
puruṣhaḥ prakṛiti-stho hi bhuṅkte prakṛiti-jān guṇān
kāraṇaṁ guṇa-saṅgo ’sya sad-asad-yoni-janmasu || 13.22 ||
13.23
उपद्रष्टाऽनुमन्ता च भर्ता भोक्ता महेश्वरः
।परमात्मेति चाप्युक्तो देहेऽस्मिन्पुरुषः परः ॥ 13.23 ॥
upadraṣhṭānumantā cha bhartā bhoktā maheśhvaraḥ
paramātmeti chāpy ukto dehe ’smin puruṣhaḥ paraḥ || 13.23 ||
13.24
य एवं वेत्ति पुरुषं प्रकृतिं च गुणैःसह
।सर्वथा वर्तमानोऽपि न स भूयोऽभिजायते ॥ 13.24 ॥
ya evaṁ vetti puruṣhaṁ prakṛitiṁ cha guṇaiḥ saha
sarvathā vartamāno ’pi na sa bhūyo ’bhijāyate || 13.24 ||
13.25
ध्यानेनात्मनि पश्यन्ति केचिदात्मानमात्मना
।अन्ये सांख्येन योगेन कर्मयोगेन चापरे ॥ 13.25 ॥
dhyānenātmani paśhyanti kechid ātmānam ātmanā
anye sānkhyena yogena karma-yogena chāpare || 13.25 ||
13.26
अन्ये त्वेवमजानन्तः श्रुत्वाऽन्येभ्य उपासते
।तेऽपि चातितरन्त्येव मृत्युं श्रुतिपरायणाः ॥ 13.26 ॥
anye tv evam ajānantaḥ śhrutvānyebhya upāsate
te ’pi chātitaranty eva mṛityuṁ śhruti-parāyaṇāḥ || 13.26 ||
13.27
यावत्सञ्जायते किञ्चित्सत्त्वं स्थावरजङ्गमम्
।क्षेत्रक्षेत्रज्ञसंयोगात्तद्विद्धि भरतर्षभ ॥ 13.27 ॥
yāvat sañjāyate kiñchit sattvaṁ sthāvara-jaṅgamam
kṣhetra-kṣhetrajña-sanyogāt tad viddhi bharatarṣhabha || 13.27 ||
13.28
समं सर्वेषु भूतेषु तिष्ठन्तं परमेश्वरम्
।विनश्यत्स्वविनश्यन्तं यः पश्यति स पश्यति ॥ 13.28 ॥
samaṁ sarveṣhu bhūteṣhu tiṣhṭhantaṁ parameśhvaram
vinaśhyatsv avinaśhyantaṁ yaḥ paśhyati sa paśhyati || 13.28 ||
13.29
समं पश्यन्हि सर्वत्र समवस्थितमीश्वरम्
।न हिनस्त्यात्मनाऽऽत्मानं ततो याति परां गतिम् ॥ 13.29 ॥
samaṁ paśhyan hi sarvatra samavasthitam īśhvaram
na hinasty ātmanātmānaṁ tato yāti parāṁ gatim || 13.29 ||
13.30
प्रकृत्यैव च कर्माणि क्रियमाणानि सर्वशः
।यः पश्यति तथाऽऽत्मानमकर्तारं स पश्यति ॥ 13.30 ॥
prakṛityaiva cha karmāṇi kriyamāṇāni sarvaśhaḥ
yaḥ paśhyati tathātmānam akartāraṁ sa paśhyati || 13.30 ||
13.31
यदा भूतपृथग्भावमेकस्थमनुपश्यति
।तत एव च विस्तारं ब्रह्म सम्पद्यते तदा ॥ 13.31 ॥
yadā bhūta-pṛithag-bhāvam eka-stham anupaśhyati
tata eva cha vistāraṁ brahma sampadyate tadā || 13.31 ||
13.32
अनादित्वान्निर्गुणत्वात्परमात्मायमव्ययः
।शरीरस्थोऽपि कौन्तेय न करोति न लिप्यते ॥ 13.32 ॥
anāditvān nirguṇatvāt paramātmāyam avyayaḥ
śharīra-stho ’pi kaunteya na karoti na lipyate || 13.32 ||
13.33
यथा सर्वगतं सौक्ष्म्यादाकाशं नोपलिप्यते
।सर्वत्रावस्थितो देहे तथाऽऽत्मा नोपलिप्यते ॥ 13.33 ॥
yathā sarva-gataṁ saukṣhmyād ākāśhaṁ nopalipyate
sarvatrāvasthito dehe tathātmā nopalipyate || 13.33 ||
13.34
यथा प्रकाशयत्येकः कृत्स्नं लोकमिमं रविः
।क्षेत्रं क्षेत्री तथा कृत्स्नं प्रकाशयति भारत ॥ 13.34 ॥
yathā prakāśhayaty ekaḥ kṛitsnaṁ lokam imaṁ raviḥ
kṣhetraṁ kṣhetrī tathā kṛitsnaṁ prakāśhayati bhārata || 13.34 ||
13.35
क्षेत्रक्षेत्रज्ञयोरेवमन्तरं ज्ञानचक्षुषा
।भूतप्रकृतिमोक्षं च ये विदुर्यान्ति ते परम् ॥ 13.35 ॥
kṣhetra-kṣhetrajñayor evam antaraṁ jñāna-chakṣhuṣhā
bhūta-prakṛiti-mokṣhaṁ cha ye vidur yānti te param || 13.35 ||