ಅಧ್ಯಾಯ 14
गुणत्रयविभागयोग
ಗುಣತ್ರಯ ವಿಭಾಗ ಯೋಗ
ಸತ್ತ್ವ, ರಜಸ್ಸು ಮತ್ತು ತಮಸ್ಸು ಎಂಬ ಮೂರು ಗುಣಗಳ ಲಕ್ಷಣಗಳು ಹಾಗೂ ಅವುಗಳನ್ನು ಮೀರಿದ ನಂತರ ಪಡೆಯುವ ಮುಕ್ತಿಯನ್ನು ವಿವರಿಸುತ್ತದೆ.
14.1
श्री भगवानुवाचपरं भूयः प्रवक्ष्यामि ज्ञानानां ज्ञानमुत्तमम्
।यज्ज्ञात्वा मुनयः सर्वे परां सिद्धिमितो गताः ॥ 14.1 ॥
śhrī-bhagavān uvācha
paraṁ bhūyaḥ pravakṣhyāmi jñānānāṁ jñānam uttamam
yaj jñātvā munayaḥ sarve parāṁ siddhim ito gatāḥ || 14.1 ||
14.2
इदं ज्ञानमुपाश्रित्य मम साधर्म्यमागताः
।सर्गेऽपि नोपजायन्ते प्रलये न व्यथन्ति च ॥ 14.2 ॥
idaṁ jñānam upāśhritya mama sādharmyam āgatāḥ
sarge ’pi nopajāyante pralaye na vyathanti cha || 14.2 ||
14.3
मम योनिर्महद्ब्रह्म तस्मिन् गर्भं दधाम्यहम्
।संभवः सर्वभूतानां ततो भवति भारत ॥ 14.3 ॥
mama yonir mahad brahma tasmin garbhaṁ dadhāmy aham
sambhavaḥ sarva-bhūtānāṁ tato bhavati bhārata || 14.3 ||
14.4
सर्वयोनिषु कौन्तेय मूर्तयः सम्भवन्ति याः
।तासां ब्रह्म महद्योनिरहं बीजप्रदः पिता ॥ 14.4 ॥
sarva-yoniṣhu kaunteya mūrtayaḥ sambhavanti yāḥ
tāsāṁ brahma mahad yonir ahaṁ bīja-pradaḥ pitā || 14.4 ||
14.5
सत्त्वं रजस्तम इति गुणाः प्रकृतिसंभवाः
।निबध्नन्ति महाबाहो देहे देहिनमव्ययम् ॥ 14.5 ॥
sattvaṁ rajas tama iti guṇāḥ prakṛiti-sambhavāḥ
nibadhnanti mahā-bāho dehe dehinam avyayam || 14.5 ||
14.6
तत्र सत्त्वं निर्मलत्वात्प्रकाशकमनामयम्
।सुखसङ्गेन बध्नाति ज्ञानसङ्गेन चानघ ॥ 14.6 ॥
tatra sattvaṁ nirmalatvāt prakāśhakam anāmayam
sukha-saṅgena badhnāti jñāna-saṅgena chānagha || 14.6 ||
14.7
रजो रागात्मकं विद्धि तृष्णासङ्गसमुद्भवम्
।तन्निबध्नाति कौन्तेय कर्मसङ्गेन देहिनम् ॥ 14.7 ॥
rajo rāgātmakaṁ viddhi tṛiṣhṇā-saṅga-samudbhavam
tan nibadhnāti kaunteya karma-saṅgena dehinam || 14.7 ||
14.8
तमस्त्वज्ञानजं विद्धि मोहनं सर्वदेहिनाम्
।प्रमादालस्यनिद्राभिस्तन्निबध्नाति भारत ॥ 14.8 ॥
tamas tv ajñāna-jaṁ viddhi mohanaṁ sarva-dehinām
pramādālasya-nidrābhis tan nibadhnāti bhārata || 14.8 ||
14.9
सत्त्वं सुखे सञ्जयति रजः कर्मणि भारत
।ज्ञानमावृत्य तु तमः प्रमादे सञ्जयत्युत ॥ 14.9 ॥
sattvaṁ sukhe sañjayati rajaḥ karmaṇi bhārata
jñānam āvṛitya tu tamaḥ pramāde sañjayaty uta || 14.9 ||
14.10
रजस्तमश्चाभिभूय सत्त्वं भवति भारत
।रजः सत्त्वं तमश्चैव तमः सत्त्वं रजस्तथा ॥ 14.10 ॥
rajas tamaśh chābhibhūya sattvaṁ bhavati bhārata
rajaḥ sattvaṁ tamaśh chaiva tamaḥ sattvaṁ rajas tathā || 14.10 ||
14.11
सर्वद्वारेषु देहेऽस्मिन्प्रकाश उपजायते
।ज्ञानं यदा तदा विद्याद्विवृद्धं सत्त्वमित्युत ॥ 14.11 ॥
sarva-dvāreṣhu dehe ’smin prakāśha upajāyate
jñānaṁ yadā tadā vidyād vivṛiddhaṁ sattvam ity uta || 14.11 ||
14.12
लोभः प्रवृत्तिरारम्भः कर्मणामशमः स्पृहा
।रजस्येतानि जायन्ते विवृद्धे भरतर्षभ ॥ 14.12 ॥
lobhaḥ pravṛittir ārambhaḥ karmaṇām aśhamaḥ spṛihā
rajasy etāni jāyante vivṛiddhe bharatarṣhabha || 14.12 ||
14.13
अप्रकाशोऽप्रवृत्तिश्च प्रमादो मोह एव च
।तमस्येतानि जायन्ते विवृद्धे कुरुनन्दन ॥ 14.13 ॥
aprakāśho ’pravṛittiśh cha pramādo moha eva cha
tamasy etāni jāyante vivṛiddhe kuru-nandana || 14.13 ||
14.14
यदा सत्त्वे प्रवृद्धे तु प्रलयं याति देहभृत्
।तदोत्तमविदां लोकानमलान्प्रतिपद्यते ॥ 14.14 ॥
yadā sattve pravṛiddhe tu pralayaṁ yāti deha-bhṛit
tadottama-vidāṁ lokān amalān pratipadyate || 14.14 ||
14.15
रजसि प्रलयं गत्वा कर्मसङ्गिषु जायते
।तथा प्रलीनस्तमसि मूढयोनिषु जायते ॥ 14.15 ॥
rajasi pralayaṁ gatvā karma-saṅgiṣhu jāyate
tathā pralīnas tamasi mūḍha-yoniṣhu jāyate || 14.15 ||
14.16
कर्मणः सुकृतस्याहुः सात्त्विकं निर्मलं फलम्
।रजसस्तु फलं दुःखमज्ञानं तमसः फलम् ॥ 14.16 ॥
karmaṇaḥ sukṛitasyāhuḥ sāttvikaṁ nirmalaṁ phalam
rajasas tu phalaṁ duḥkham ajñānaṁ tamasaḥ phalam || 14.16 ||
14.17
सत्त्वात्सञ्जायते ज्ञानं रजसो लोभ एव च
।प्रमादमोहौ तमसो भवतोऽज्ञानमेव च ॥ 14.17 ॥
sattvāt sañjāyate jñānaṁ rajaso lobha eva cha
pramāda-mohau tamaso bhavato ’jñānam eva cha || 14.17 ||
14.18
ऊर्ध्वं गच्छन्ति सत्त्वस्था मध्ये तिष्ठन्ति राजसाः
।जघन्यगुणवृत्तिस्था अधो गच्छन्ति तामसाः ॥ 14.18 ॥
ūrdhvaṁ gachchhanti sattva-sthā madhye tiṣhṭhanti rājasāḥ
jaghanya-guṇa-vṛitti-sthā adho gachchhanti tāmasāḥ || 14.18 ||
14.19
नान्यं गुणेभ्यः कर्तारं यदा द्रष्टानुपश्यति
।गुणेभ्यश्च परं वेत्ति मद्भावं सोऽधिगच्छति ॥ 14.19 ॥
nānyaṁ guṇebhyaḥ kartāraṁ yadā draṣhṭānupaśhyati
guṇebhyaśh cha paraṁ vetti mad-bhāvaṁ so ’dhigachchhati || 14.19 ||
14.20
गुणानेतानतीत्य त्रीन्देही देहसमुद्भवान्
।जन्ममृत्युजरादुःखैर्विमुक्तोऽमृतमश्नुते ॥ 14.20 ॥
guṇān etān atītya trīn dehī deha-samudbhavān
janma-mṛityu-jarā-duḥkhair vimukto ’mṛitam aśhnute || 14.20 ||
14.21
अर्जुन उवाचकैर्लिंगैस्त्रीन्गुणानेतानतीतो भवति प्रभो
।किमाचारः कथं चैतांस्त्रीन्गुणानतिवर्तते ॥ 14.21 ॥
arjuna uvācha
kair liṅgais trīn guṇān etān atīto bhavati prabho
kim āchāraḥ kathaṁ chaitāns trīn guṇān ativartate || 14.21 ||
14.22
श्री भगवानुवाचप्रकाशं च प्रवृत्तिं च मोहमेव च पाण्डव
।न द्वेष्टि सम्प्रवृत्तानि न निवृत्तानि काङ्क्षति ॥ 14.22 ॥
śhrī-bhagavān uvācha
prakāśhaṁ cha pravṛittiṁ cha moham eva cha pāṇḍava
na dveṣhṭi sampravṛittāni na nivṛittāni kāṅkṣhati || 14.22 ||
14.23
उदासीनवदासीनो गुणैर्यो न विचाल्यते
।गुणा वर्तन्त इत्येव योऽवतिष्ठति नेङ्गते ॥ 14.23 ॥
udāsīna-vad āsīno guṇair yo na vichālyate
guṇā vartanta ity evaṁ yo ’vatiṣhṭhati neṅgate || 14.23 ||
14.24
समदुःखसुखः स्वस्थः समलोष्टाश्मकाञ्चनः
।तुल्यप्रियाप्रियो धीरस्तुल्यनिन्दात्मसंस्तुतिः ॥ 14.24 ॥
sama-duḥkha-sukhaḥ sva-sthaḥ sama-loṣhṭāśhma-kāñchanaḥ
tulya-priyāpriyo dhīras tulya-nindātma-sanstutiḥ || 14.24 ||
14.25
मानापमानयोस्तुल्यस्तुल्यो मित्रारिपक्षयोः
।सर्वारम्भपरित्यागी गुणातीतः स उच्यते ॥ 14.25 ॥
mānāpamānayos tulyas tulyo mitrāri-pakṣhayoḥ
sarvārambha-parityāgī guṇātītaḥ sa uchyate || 14.25 ||
14.26
मां च योऽव्यभिचारेण भक्ितयोगेन सेवते
।स गुणान्समतीत्यैतान् ब्रह्मभूयाय कल्पते ॥ 14.26 ॥
māṁ cha yo ’vyabhichāreṇa bhakti-yogena sevate
sa guṇān samatītyaitān brahma-bhūyāya kalpate || 14.26 ||
14.27
ब्रह्मणो हि प्रतिष्ठाऽहममृतस्याव्ययस्य च
।शाश्वतस्य च धर्मस्य सुखस्यैकान्तिकस्य च ॥ 14.27 ॥
brahmaṇo hi pratiṣhṭhāham amṛitasyāvyayasya cha
śhāśhvatasya cha dharmasya sukhasyaikāntikasya cha || 14.27 ||