ಅಧ್ಯಾಯ 15
पुरुषोत्तमयोग
ಪುರುಷೋತ್ತಮ ಯೋಗ
ಪರಮ ಪುರುಷನಾದ ಭಗವಂತನ ಸ್ವರೂಪವನ್ನು ತಿಳಿಸುತ್ತಾ, ಭವಬಂಧನಗಳನ್ನು ಕಳಚಿ ಕೃಷ್ಣನಿಗೆ ಶರಣಾಗುವ ಮಹತ್ವವನ್ನು ವಿವರಿಸುತ್ತದೆ.
15.1
श्री भगवानुवाचऊर्ध्वमूलमधःशाखमश्वत्थं प्राहुरव्ययम्
।छन्दांसि यस्य पर्णानि यस्तं वेद स वेदवित् ॥ 15.1 ॥
śhrī-bhagavān uvācha
ūrdhva-mūlam adhaḥ-śhākham aśhvatthaṁ prāhur avyayam
chhandānsi yasya parṇāni yas taṁ veda sa veda-vit || 15.1 ||
15.2
अधश्चोर्ध्वं प्रसृतास्तस्य शाखा गुणप्रवृद्धा विषयप्रवालाः
।अधश्च मूलान्यनुसन्ततानि कर्मानुबन्धीनि मनुष्यलोके ॥ 15.2 ॥
adhaśh chordhvaṁ prasṛitās tasya śhākhā
guṇa-pravṛiddhā viṣhaya-pravālāḥ
adhaśh cha mūlāny anusantatāni
karmānubandhīni manuṣhya-loke || 15.2 ||
15.3
न रूपमस्येह तथोपलभ्यते नान्तो न चादिर्न च संप्रतिष्ठा
।अश्वत्थमेनं सुविरूढमूल मसङ्गशस्त्रेण दृढेन छित्त्वा ॥ 15.3 ॥
na rūpam asyeha tathopalabhyate
nānto na chādir na cha sampratiṣhṭhā
aśhvattham enaṁ su-virūḍha-mūlam
asaṅga-śhastreṇa dṛiḍhena chhittvā || 15.3 ||
15.4
ततः पदं तत्परिमार्गितव्य यस्मिन्गता न निवर्तन्ति भूयः
।तमेव चाद्यं पुरुषं प्रपद्ये यतः प्रवृत्तिः प्रसृता पुराणी ॥ 15.4 ॥
tataḥ padaṁ tat parimārgitavyaṁ
yasmin gatā na nivartanti bhūyaḥ
tam eva chādyaṁ puruṣhaṁ prapadye
yataḥ pravṛittiḥ prasṛitā purāṇī || 15.4 ||
15.5
निर्मानमोहा जितसङ्गदोषा अध्यात्मनित्या विनिवृत्तकामाः
।द्वन्द्वैर्विमुक्ताः सुखदुःखसंज्ञै र्गच्छन्त्यमूढाः पदमव्ययं तत् ॥ 15.5 ॥
nirmāna-mohā jita-saṅga-doṣhā
adhyātma-nityā vinivṛitta-kāmāḥ
dvandvair vimuktāḥ sukha-duḥkha-sanjñair
gachchhanty amūḍhāḥ padam avyayaṁ tat || 15.5 ||
15.6
न तद्भासयते सूर्यो न शशाङ्को न पावकः
।यद्गत्वा न निवर्तन्ते तद्धाम परमं मम ॥ 15.6 ॥
na tad bhāsayate sūryo na śhaśhāṅko na pāvakaḥ
yad gatvā na nivartante tad dhāma paramaṁ mama || 15.6 ||
15.7
ममैवांशो जीवलोके जीवभूतः सनातनः
।मनःषष्ठानीन्द्रियाणि प्रकृतिस्थानि कर्षति ॥ 15.7 ॥
mamaivānśho jīva-loke jīva-bhūtaḥ sanātanaḥ
manaḥ-ṣhaṣhṭhānīndriyāṇi prakṛiti-sthāni karṣhati || 15.7 ||
15.8
शरीरं यदवाप्नोति यच्चाप्युत्क्रामतीश्वरः
।गृहीत्वैतानि संयाति वायुर्गन्धानिवाशयात् ॥ 15.8 ॥
śharīraṁ yad avāpnoti yach chāpy utkrāmatīśhvaraḥ
gṛihītvaitāni sanyāti vāyur gandhān ivāśhayāt || 15.8 ||
15.9
श्रोत्रं चक्षुः स्पर्शनं च रसनं घ्राणमेव च
।अधिष्ठाय मनश्चायं विषयानुपसेवते ॥ 15.9 ॥
śhrotraṁ chakṣhuḥ sparśhanaṁ cha rasanaṁ ghrāṇam eva cha
adhiṣhṭhāya manaśh chāyaṁ viṣhayān upasevate || 15.9 ||
15.10
उत्क्रामन्तं स्थितं वापि भुञ्जानं वा गुणान्वितम्
।विमूढा नानुपश्यन्ति पश्यन्ति ज्ञानचक्षुषः ॥ 15.10 ॥
utkrāmantaṁ sthitaṁ vāpi bhuñjānaṁ vā guṇānvitam
vimūḍhā nānupaśhyanti paśhyanti jñāna-chakṣhuṣhaḥ || 15.10 ||
15.11
यतन्तो योगिनश्चैनं पश्यन्त्यात्मन्यवस्थितम्
।यतन्तोऽप्यकृतात्मानो नैनं पश्यन्त्यचेतसः ॥ 15.11 ॥
yatanto yoginaśh chainaṁ paśhyanty ātmany avasthitam
yatanto ‘py akṛitātmāno nainaṁ paśhyanty achetasaḥ || 15.11 ||
15.12
यदादित्यगतं तेजो जगद्भासयतेऽखिलम्
।यच्चन्द्रमसि यच्चाग्नौ तत्तेजो विद्धि मामकम् ॥ 15.12 ॥
yad āditya-gataṁ tejo jagad bhāsayate ’khilam
yach chandramasi yach chāgnau tat tejo viddhi māmakam || 15.12 ||
15.13
गामाविश्य च भूतानि धारयाम्यहमोजसा
।पुष्णामि चौषधीः सर्वाः सोमो भूत्वा रसात्मकः ॥ 15.13 ॥
gām āviśhya cha bhūtāni dhārayāmy aham ojasā
puṣhṇāmi chauṣhadhīḥ sarvāḥ somo bhūtvā rasātmakaḥ || 15.13 ||
15.14
अहं वैश्वानरो भूत्वा प्राणिनां देहमाश्रितः
।प्राणापानसमायुक्तः पचाम्यन्नं चतुर्विधम् ॥ 15.14 ॥
ahaṁ vaiśhvānaro bhūtvā prāṇināṁ deham āśhritaḥ
prāṇāpāna-samāyuktaḥ pachāmy annaṁ chatur-vidham || 15.14 ||
15.15
सर्वस्य चाहं हृदि सन्निविष्टो मत्तः स्मृतिर्ज्ञानमपोहनं च
।वेदैश्च सर्वैरहमेव वेद्यो वेदान्तकृद्वेदविदेव चाहम् ॥ 15.15 ॥
sarvasya chāhaṁ hṛidi sanniviṣhṭo
mattaḥ smṛitir jñānam apohanaṁ cha
vedaiśh cha sarvair aham eva vedyo
vedānta-kṛid veda-vid eva chāham || 15.15 ||
15.16
द्वाविमौ पुरुषौ लोके क्षरश्चाक्षर एव च
।क्षरः सर्वाणि भूतानि कूटस्थोऽक्षर उच्यते ॥ 15.16 ॥
dvāv imau puruṣhau loke kṣharaśh chākṣhara eva cha
kṣharaḥ sarvāṇi bhūtāni kūṭa-stho ’kṣhara uchyate || 15.16 ||
15.17
उत्तमः पुरुषस्त्वन्यः परमात्मेत्युदाहृतः
।यो लोकत्रयमाविश्य बिभर्त्यव्यय ईश्वरः ॥ 15.17 ॥
uttamaḥ puruṣhas tv anyaḥ paramātmety udāhṛitaḥ
yo loka-trayam āviśhya bibharty avyaya īśhvaraḥ || 15.17 ||
15.18
यस्मात्क्षरमतीतोऽहमक्षरादपि चोत्तमः
।अतोऽस्मि लोके वेदे च प्रथितः पुरुषोत्तमः ॥ 15.18 ॥
yasmāt kṣharam atīto ’ham akṣharād api chottamaḥ
ato ’smi loke vede cha prathitaḥ puruṣhottamaḥ || 15.18 ||
15.19
यो मामेवमसम्मूढो जानाति पुरुषोत्तमम्
।स सर्वविद्भजति मां सर्वभावेन भारत ॥ 15.19 ॥
yo mām evam asammūḍho jānāti puruṣhottamam
sa sarva-vid bhajati māṁ sarva-bhāvena bhārata || 15.19 ||
15.20
इति गुह्यतमं शास्त्रमिदमुक्तं मयाऽनघ
।एतद्बुद्ध्वा बुद्धिमान्स्यात्कृतकृत्यश्च भारत ॥ 15.20 ॥
iti guhyatamaṁ śhāstram idam uktaṁ mayānagha
etad buddhvā buddhimān syāt kṛita-kṛityaśh cha bhārata || 15.20 ||