15.1
श्री भगवानुवाचऊर्ध्वमूलमधःशाखमश्वत्थं प्राहुरव्ययम्। छन्दांसि यस्य पर्णानि यस्तं वेद स वेदवित्॥
śhrī-bhagavān uvācha ।
ūrdhva-mūlam adhaḥ-śhākham aśhvatthaṁ prāhur avyayam ॥
chhandānsi yasya parṇāni yas taṁ veda sa veda-vit
—
ಅಧ್ಯಾಯ 15
पुरुषोत्तमयोग
ಪರಮ ಪುರುಷನಾದ ಭಗವಂತನ ಸ್ವರೂಪವನ್ನು ತಿಳಿಸುತ್ತಾ, ಭವಬಂಧನಗಳನ್ನು ಕಳಚಿ ಕೃಷ್ಣನಿಗೆ ಶರಣಾಗುವ ಮಹತ್ವವನ್ನು ವಿವರಿಸುತ್ತದೆ.
15.1
श्री भगवानुवाचऊर्ध्वमूलमधःशाखमश्वत्थं प्राहुरव्ययम्। छन्दांसि यस्य पर्णानि यस्तं वेद स वेदवित्॥
śhrī-bhagavān uvācha ।
ūrdhva-mūlam adhaḥ-śhākham aśhvatthaṁ prāhur avyayam ॥
chhandānsi yasya parṇāni yas taṁ veda sa veda-vit
—
15.2
अधश्चोर्ध्वं प्रसृतास्तस्य शाखा गुणप्रवृद्धा विषयप्रवालाः। अधश्च मूलान्यनुसन्ततानि कर्मानुबन्धीनि मनुष्यलोके॥
adhaśh chordhvaṁ prasṛitās tasya śhākhā ।
guṇa-pravṛiddhā viṣhaya-pravālāḥ ॥
adhaśh cha mūlāny anusantatāni
karmānubandhīni manuṣhya-loke
—
15.3
न रूपमस्येह तथोपलभ्यते नान्तो न चादिर्न च संप्रतिष्ठा। अश्वत्थमेनं सुविरूढमूल मसङ्गशस्त्रेण दृढेन छित्त्वा॥
na rūpam asyeha tathopalabhyate ।
nānto na chādir na cha sampratiṣhṭhā ॥
aśhvattham enaṁ su-virūḍha-mūlam
asaṅga-śhastreṇa dṛiḍhena chhittvā
—
15.4
ततः पदं तत्परिमार्गितव्य यस्मिन्गता न निवर्तन्ति भूयः। तमेव चाद्यं पुरुषं प्रपद्ये यतः प्रवृत्तिः प्रसृता पुराणी॥
tataḥ padaṁ tat parimārgitavyaṁ ।
yasmin gatā na nivartanti bhūyaḥ ॥
tam eva chādyaṁ puruṣhaṁ prapadye
yataḥ pravṛittiḥ prasṛitā purāṇī
—
15.5
निर्मानमोहा जितसङ्गदोषा अध्यात्मनित्या विनिवृत्तकामाः। द्वन्द्वैर्विमुक्ताः सुखदुःखसंज्ञै र्गच्छन्त्यमूढाः पदमव्ययं तत्॥
nirmāna-mohā jita-saṅga-doṣhā ।
adhyātma-nityā vinivṛitta-kāmāḥ ॥
dvandvair vimuktāḥ sukha-duḥkha-sanjñair
gachchhanty amūḍhāḥ padam avyayaṁ tat
—
15.6
न तद्भासयते सूर्यो न शशाङ्को न पावकः। यद्गत्वा न निवर्तन्ते तद्धाम परमं मम॥
na tad bhāsayate sūryo na śhaśhāṅko na pāvakaḥ ।
yad gatvā na nivartante tad dhāma paramaṁ mama ॥
—
15.7
ममैवांशो जीवलोके जीवभूतः सनातनः। मनःषष्ठानीन्द्रियाणि प्रकृतिस्थानि कर्षति॥
mamaivānśho jīva-loke jīva-bhūtaḥ sanātanaḥ ।
manaḥ-ṣhaṣhṭhānīndriyāṇi prakṛiti-sthāni karṣhati ॥
—
15.8
शरीरं यदवाप्नोति यच्चाप्युत्क्रामतीश्वरः। गृहीत्वैतानि संयाति वायुर्गन्धानिवाशयात्॥
śharīraṁ yad avāpnoti yach chāpy utkrāmatīśhvaraḥ ।
gṛihītvaitāni sanyāti vāyur gandhān ivāśhayāt ॥
—
15.9
श्रोत्रं चक्षुः स्पर्शनं च रसनं घ्राणमेव च। अधिष्ठाय मनश्चायं विषयानुपसेवते॥
śhrotraṁ chakṣhuḥ sparśhanaṁ cha rasanaṁ ghrāṇam eva cha ।
adhiṣhṭhāya manaśh chāyaṁ viṣhayān upasevate ॥
—
15.10
उत्क्रामन्तं स्थितं वापि भुञ्जानं वा गुणान्वितम्। विमूढा नानुपश्यन्ति पश्यन्ति ज्ञानचक्षुषः॥
utkrāmantaṁ sthitaṁ vāpi bhuñjānaṁ vā guṇānvitam ।
vimūḍhā nānupaśhyanti paśhyanti jñāna-chakṣhuṣhaḥ ॥
—
15.11
यतन्तो योगिनश्चैनं पश्यन्त्यात्मन्यवस्थितम्। यतन्तोऽप्यकृतात्मानो नैनं पश्यन्त्यचेतसः॥
yatanto yoginaśh chainaṁ paśhyanty ātmany avasthitam ।
yatanto ‘py akṛitātmāno nainaṁ paśhyanty achetasaḥ ॥
—
15.12
यदादित्यगतं तेजो जगद्भासयतेऽखिलम्। यच्चन्द्रमसि यच्चाग्नौ तत्तेजो विद्धि मामकम्॥
yad āditya-gataṁ tejo jagad bhāsayate ’khilam ।
yach chandramasi yach chāgnau tat tejo viddhi māmakam ॥
—
15.13
गामाविश्य च भूतानि धारयाम्यहमोजसा। पुष्णामि चौषधीः सर्वाः सोमो भूत्वा रसात्मकः॥
gām āviśhya cha bhūtāni dhārayāmy aham ojasā ।
puṣhṇāmi chauṣhadhīḥ sarvāḥ somo bhūtvā rasātmakaḥ ॥
—
15.14
अहं वैश्वानरो भूत्वा प्राणिनां देहमाश्रितः। प्राणापानसमायुक्तः पचाम्यन्नं चतुर्विधम्॥
ahaṁ vaiśhvānaro bhūtvā prāṇināṁ deham āśhritaḥ ।
prāṇāpāna-samāyuktaḥ pachāmy annaṁ chatur-vidham ॥
—
15.15
सर्वस्य चाहं हृदि सन्निविष्टो मत्तः स्मृतिर्ज्ञानमपोहनं च। वेदैश्च सर्वैरहमेव वेद्यो वेदान्तकृद्वेदविदेव चाहम्॥
sarvasya chāhaṁ hṛidi sanniviṣhṭo ।
mattaḥ smṛitir jñānam apohanaṁ cha ॥
vedaiśh cha sarvair aham eva vedyo
vedānta-kṛid veda-vid eva chāham
—
15.16
द्वाविमौ पुरुषौ लोके क्षरश्चाक्षर एव च। क्षरः सर्वाणि भूतानि कूटस्थोऽक्षर उच्यते॥
dvāv imau puruṣhau loke kṣharaśh chākṣhara eva cha ।
kṣharaḥ sarvāṇi bhūtāni kūṭa-stho ’kṣhara uchyate ॥
—
15.17
उत्तमः पुरुषस्त्वन्यः परमात्मेत्युदाहृतः। यो लोकत्रयमाविश्य बिभर्त्यव्यय ईश्वरः॥
uttamaḥ puruṣhas tv anyaḥ paramātmety udāhṛitaḥ ।
yo loka-trayam āviśhya bibharty avyaya īśhvaraḥ ॥
—
15.18
यस्मात्क्षरमतीतोऽहमक्षरादपि चोत्तमः। अतोऽस्मि लोके वेदे च प्रथितः पुरुषोत्तमः॥
yasmāt kṣharam atīto ’ham akṣharād api chottamaḥ ।
ato ’smi loke vede cha prathitaḥ puruṣhottamaḥ ॥
—
15.19
यो मामेवमसम्मूढो जानाति पुरुषोत्तमम्। स सर्वविद्भजति मां सर्वभावेन भारत॥
yo mām evam asammūḍho jānāti puruṣhottamam ।
sa sarva-vid bhajati māṁ sarva-bhāvena bhārata ॥
—
15.20
इति गुह्यतमं शास्त्रमिदमुक्तं मयाऽनघ। एतद्बुद्ध्वा बुद्धिमान्स्यात्कृतकृत्यश्च भारत॥
iti guhyatamaṁ śhāstram idam uktaṁ mayānagha ।
etad buddhvā buddhimān syāt kṛita-kṛityaśh cha bhārata ॥
—