ಅಧ್ಯಾಯ 15

ಪುರುಷೋತ್ತಮ ಯೋಗ

पुरुषोत्तमयोग

ಪರಮ ಪುರುಷನಾದ ಭಗವಂತನ ಸ್ವರೂಪವನ್ನು ತಿಳಿಸುತ್ತಾ, ಭವಬಂಧನಗಳನ್ನು ಕಳಚಿ ಕೃಷ್ಣನಿಗೆ ಶರಣಾಗುವ ಮಹತ್ವವನ್ನು ವಿವರಿಸುತ್ತದೆ.

15.1

श्री भगवानुवाचऊर्ध्वमूलमधःशाखमश्वत्थं प्राहुरव्ययम्। छन्दांसि यस्य पर्णानि यस्तं वेद स वेदवित्॥

śhrī-bhagavān uvācha ।
ūrdhva-mūlam adhaḥ-śhākham aśhvatthaṁ prāhur avyayam ॥
chhandānsi yasya parṇāni yas taṁ veda sa veda-vit

15.2

अधश्चोर्ध्वं प्रसृतास्तस्य शाखा गुणप्रवृद्धा विषयप्रवालाः। अधश्च मूलान्यनुसन्ततानि कर्मानुबन्धीनि मनुष्यलोके॥

adhaśh chordhvaṁ prasṛitās tasya śhākhā ।
guṇa-pravṛiddhā viṣhaya-pravālāḥ ॥
adhaśh cha mūlāny anusantatāni
karmānubandhīni manuṣhya-loke

15.3

न रूपमस्येह तथोपलभ्यते नान्तो न चादिर्न च संप्रतिष्ठा। अश्वत्थमेनं सुविरूढमूल मसङ्गशस्त्रेण दृढेन छित्त्वा॥

na rūpam asyeha tathopalabhyate ।
nānto na chādir na cha sampratiṣhṭhā ॥
aśhvattham enaṁ su-virūḍha-mūlam
asaṅga-śhastreṇa dṛiḍhena chhittvā

15.4

ततः पदं तत्परिमार्गितव्य यस्मिन्गता न निवर्तन्ति भूयः। तमेव चाद्यं पुरुषं प्रपद्ये यतः प्रवृत्तिः प्रसृता पुराणी॥

tataḥ padaṁ tat parimārgitavyaṁ ।
yasmin gatā na nivartanti bhūyaḥ ॥
tam eva chādyaṁ puruṣhaṁ prapadye
yataḥ pravṛittiḥ prasṛitā purāṇī

15.5

निर्मानमोहा जितसङ्गदोषा अध्यात्मनित्या विनिवृत्तकामाः। द्वन्द्वैर्विमुक्ताः सुखदुःखसंज्ञै र्गच्छन्त्यमूढाः पदमव्ययं तत्॥

nirmāna-mohā jita-saṅga-doṣhā ।
adhyātma-nityā vinivṛitta-kāmāḥ ॥
dvandvair vimuktāḥ sukha-duḥkha-sanjñair
gachchhanty amūḍhāḥ padam avyayaṁ tat

15.6

न तद्भासयते सूर्यो न शशाङ्को न पावकः। यद्गत्वा न निवर्तन्ते तद्धाम परमं मम॥

na tad bhāsayate sūryo na śhaśhāṅko na pāvakaḥ ।
yad gatvā na nivartante tad dhāma paramaṁ mama ॥

15.7

ममैवांशो जीवलोके जीवभूतः सनातनः। मनःषष्ठानीन्द्रियाणि प्रकृतिस्थानि कर्षति॥

mamaivānśho jīva-loke jīva-bhūtaḥ sanātanaḥ ।
manaḥ-ṣhaṣhṭhānīndriyāṇi prakṛiti-sthāni karṣhati ॥

15.8

शरीरं यदवाप्नोति यच्चाप्युत्क्रामतीश्वरः। गृहीत्वैतानि संयाति वायुर्गन्धानिवाशयात्॥

śharīraṁ yad avāpnoti yach chāpy utkrāmatīśhvaraḥ ।
gṛihītvaitāni sanyāti vāyur gandhān ivāśhayāt ॥

15.9

श्रोत्रं चक्षुः स्पर्शनं च रसनं घ्राणमेव च। अधिष्ठाय मनश्चायं विषयानुपसेवते॥

śhrotraṁ chakṣhuḥ sparśhanaṁ cha rasanaṁ ghrāṇam eva cha ।
adhiṣhṭhāya manaśh chāyaṁ viṣhayān upasevate ॥

15.10

उत्क्रामन्तं स्थितं वापि भुञ्जानं वा गुणान्वितम्। विमूढा नानुपश्यन्ति पश्यन्ति ज्ञानचक्षुषः॥

utkrāmantaṁ sthitaṁ vāpi bhuñjānaṁ vā guṇānvitam ।
vimūḍhā nānupaśhyanti paśhyanti jñāna-chakṣhuṣhaḥ ॥

15.11

यतन्तो योगिनश्चैनं पश्यन्त्यात्मन्यवस्थितम्। यतन्तोऽप्यकृतात्मानो नैनं पश्यन्त्यचेतसः॥

yatanto yoginaśh chainaṁ paśhyanty ātmany avasthitam ।
yatanto ‘py akṛitātmāno nainaṁ paśhyanty achetasaḥ ॥

15.12

यदादित्यगतं तेजो जगद्भासयतेऽखिलम्। यच्चन्द्रमसि यच्चाग्नौ तत्तेजो विद्धि मामकम्॥

yad āditya-gataṁ tejo jagad bhāsayate ’khilam ।
yach chandramasi yach chāgnau tat tejo viddhi māmakam ॥

15.13

गामाविश्य च भूतानि धारयाम्यहमोजसा। पुष्णामि चौषधीः सर्वाः सोमो भूत्वा रसात्मकः॥

gām āviśhya cha bhūtāni dhārayāmy aham ojasā ।
puṣhṇāmi chauṣhadhīḥ sarvāḥ somo bhūtvā rasātmakaḥ ॥

15.14

अहं वैश्वानरो भूत्वा प्राणिनां देहमाश्रितः। प्राणापानसमायुक्तः पचाम्यन्नं चतुर्विधम्॥

ahaṁ vaiśhvānaro bhūtvā prāṇināṁ deham āśhritaḥ ।
prāṇāpāna-samāyuktaḥ pachāmy annaṁ chatur-vidham ॥

15.15

सर्वस्य चाहं हृदि सन्निविष्टो मत्तः स्मृतिर्ज्ञानमपोहनं च। वेदैश्च सर्वैरहमेव वेद्यो वेदान्तकृद्वेदविदेव चाहम्॥

sarvasya chāhaṁ hṛidi sanniviṣhṭo ।
mattaḥ smṛitir jñānam apohanaṁ cha ॥
vedaiśh cha sarvair aham eva vedyo
vedānta-kṛid veda-vid eva chāham

15.16

द्वाविमौ पुरुषौ लोके क्षरश्चाक्षर एव च। क्षरः सर्वाणि भूतानि कूटस्थोऽक्षर उच्यते॥

dvāv imau puruṣhau loke kṣharaśh chākṣhara eva cha ।
kṣharaḥ sarvāṇi bhūtāni kūṭa-stho ’kṣhara uchyate ॥

15.17

उत्तमः पुरुषस्त्वन्यः परमात्मेत्युदाहृतः। यो लोकत्रयमाविश्य बिभर्त्यव्यय ईश्वरः॥

uttamaḥ puruṣhas tv anyaḥ paramātmety udāhṛitaḥ ।
yo loka-trayam āviśhya bibharty avyaya īśhvaraḥ ॥

15.18

यस्मात्क्षरमतीतोऽहमक्षरादपि चोत्तमः। अतोऽस्मि लोके वेदे च प्रथितः पुरुषोत्तमः॥

yasmāt kṣharam atīto ’ham akṣharād api chottamaḥ ।
ato ’smi loke vede cha prathitaḥ puruṣhottamaḥ ॥

15.19

यो मामेवमसम्मूढो जानाति पुरुषोत्तमम्। स सर्वविद्भजति मां सर्वभावेन भारत॥

yo mām evam asammūḍho jānāti puruṣhottamam ।
sa sarva-vid bhajati māṁ sarva-bhāvena bhārata ॥

15.20

इति गुह्यतमं शास्त्रमिदमुक्तं मयाऽनघ। एतद्बुद्ध्वा बुद्धिमान्स्यात्कृतकृत्यश्च भारत॥

iti guhyatamaṁ śhāstram idam uktaṁ mayānagha ।
etad buddhvā buddhimān syāt kṛita-kṛityaśh cha bhārata ॥