ಅಧ್ಯಾಯ 17
श्रद्धात्रयविभागयोग
ಶ್ರದ್ಧಾತ್ರಯ ವಿಭಾಗ ಯೋಗ
ಮೂರು ಗುಣಗಳಿಗೆ ಅನುಗುಣವಾದ ಶ್ರದ್ಧೆಯು ಮನುಷ್ಯನ ಜೀವನದ ಮೌಲ್ಯಗಳನ್ನು ಹೇಗೆ ನಿರ್ಧರಿಸುತ್ತದೆ ಎಂಬುದನ್ನು ತಿಳಿಸಿಕೊಡುತ್ತದೆ.
17.1
अर्जुन उवाचये शास्त्रविधिमुत्सृज्य यजन्ते श्रद्धयाऽन्विताः
।तेषां निष्ठा तु का कृष्ण सत्त्वमाहो रजस्तमः ॥ 17.1 ॥
arjuna uvācha
ye śhāstra-vidhim utsṛijya yajante śhraddhayānvitāḥ
teṣhāṁ niṣhṭhā tu kā kṛiṣhṇa sattvam āho rajas tamaḥ || 17.1 ||
17.2
श्री भगवानुवाचत्रिविधा भवति श्रद्धा देहिनां सा स्वभावजा
।सात्त्विकी राजसी चैव तामसी चेति तां श्रृणु ॥ 17.2 ॥
śhrī-bhagavān uvācha
tri-vidhā bhavati śhraddhā dehināṁ sā svabhāva-jā
sāttvikī rājasī chaiva tāmasī cheti tāṁ śhṛiṇu || 17.2 ||
17.3
सत्त्वानुरूपा सर्वस्य श्रद्धा भवति भारत
।श्रद्धामयोऽयं पुरुषो यो यच्छ्रद्धः स एव सः ॥ 17.3 ॥
sattvānurūpā sarvasya śhraddhā bhavati bhārata
śhraddhā-mayo ‘yaṁ puruṣho yo yach-chhraddhaḥ sa eva saḥ || 17.3 ||
17.4
यजन्ते सात्त्विका देवान्यक्षरक्षांसि राजसाः
।प्रेतान्भूतगणांश्चान्ये यजन्ते तामसा जनाः ॥ 17.4 ॥
yajante sāttvikā devān yakṣha-rakṣhānsi rājasāḥ
pretān bhūta-gaṇānśh chānye yajante tāmasā janāḥ || 17.4 ||
17.5
अशास्त्रविहितं घोरं तप्यन्ते ये तपो जनाः
।दम्भाहङ्कारसंयुक्ताः कामरागबलान्विताः ॥ 17.5 ॥
aśhāstra-vihitaṁ ghoraṁ tapyante ye tapo janāḥ
dambhāhankāra-sanyuktāḥ kāma-rāga-balānvitāḥ || 17.5 ||
17.6
कर्षयन्तः शरीरस्थं भूतग्राममचेतसः
।मां चैवान्तःशरीरस्थं तान्विद्ध्यासुरनिश्चयान् ॥ 17.6 ॥
karṣhayantaḥ śharīra-sthaṁ bhūta-grāmam achetasaḥ
māṁ chaivāntaḥ śharīra-sthaṁ tān viddhy āsura-niśhchayān || 17.6 ||
17.7
आहारस्त्वपि सर्वस्य त्रिविधो भवति प्रियः
।यज्ञस्तपस्तथा दानं तेषां भेदमिमं श्रृणु ॥ 17.7 ॥
āhāras tv api sarvasya tri-vidho bhavati priyaḥ
yajñas tapas tathā dānaṁ teṣhāṁ bhedam imaṁ śhṛiṇu || 17.7 ||
17.8
आयुःसत्त्वबलारोग्यसुखप्रीतिविवर्धनाः
।रस्याः स्निग्धाः स्थिरा हृद्या आहाराः सात्त्विकप्रियाः ॥ 17.8 ॥
āyuḥ-sattva-balārogya-sukha-prīti-vivardhanāḥ
rasyāḥ snigdhāḥ sthirā hṛidyā āhārāḥ sāttvika-priyāḥ || 17.8 ||
17.9
कट्वम्ललवणात्युष्णतीक्ष्णरूक्षविदाहिनः
।आहारा राजसस्येष्टा दुःखशोकामयप्रदाः ॥ 17.9 ॥
kaṭv-amla-lavaṇāty-uṣhṇa- tīkṣhṇa-rūkṣha-vidāhinaḥ
āhārā rājasasyeṣhṭā duḥkha-śhokāmaya-pradāḥ || 17.9 ||
17.10
यातयामं गतरसं पूति पर्युषितं च यत्
।उच्छिष्टमपि चामेध्यं भोजनं तामसप्रियम् ॥ 17.10 ॥
yāta-yāmaṁ gata-rasaṁ pūti paryuṣhitaṁ cha yat
uchchhiṣhṭam api chāmedhyaṁ bhojanaṁ tāmasa-priyam || 17.10 ||
17.11
अफलाकाङ्क्षिभिर्यज्ञो विधिदृष्टो य इज्यते
।यष्टव्यमेवेति मनः समाधाय स सात्त्विकः ॥ 17.11 ॥
aphalākāṅkṣhibhir yajño vidhi-driṣhṭo ya ijyate
yaṣhṭavyam eveti manaḥ samādhāya sa sāttvikaḥ || 17.11 ||
17.12
अभिसंधाय तु फलं दम्भार्थमपि चैव यत्
।इज्यते भरतश्रेष्ठ तं यज्ञं विद्धि राजसम् ॥ 17.12 ॥
abhisandhāya tu phalaṁ dambhārtham api chaiva yat
ijyate bharata-śhreṣhṭha taṁ yajñaṁ viddhi rājasam || 17.12 ||
17.13
विधिहीनमसृष्टान्नं मन्त्रहीनमदक्षिणम्
।श्रद्धाविरहितं यज्ञं तामसं परिचक्षते ॥ 17.13 ॥
vidhi-hīnam asṛiṣhṭānnaṁ mantra-hīnam adakṣhiṇam
śhraddhā-virahitaṁ yajñaṁ tāmasaṁ parichakṣhate || 17.13 ||
17.14
देवद्विजगुरुप्राज्ञपूजनं शौचमार्जवम्
।ब्रह्मचर्यमहिंसा च शारीरं तप उच्यते ॥ 17.14 ॥
deva-dwija-guru-prājña- pūjanaṁ śhaucham ārjavam
brahmacharyam ahinsā cha śhārīraṁ tapa uchyate || 17.14 ||
17.15
अनुद्वेगकरं वाक्यं सत्यं प्रियहितं च यत्
।स्वाध्यायाभ्यसनं चैव वाङ्मयं तप उच्यते ॥ 17.15 ॥
anudvega-karaṁ vākyaṁ satyaṁ priya-hitaṁ cha yat
svādhyāyābhyasanaṁ chaiva vāṅ-mayaṁ tapa uchyate || 17.15 ||
17.16
मनःप्रसादः सौम्यत्वं मौनमात्मविनिग्रहः
।भावसंशुद्धिरित्येतत्तपो मानसमुच्यते ॥ 17.16 ॥
manaḥ-prasādaḥ saumyatvaṁ maunam ātma-vinigrahaḥ
bhāva-sanśhuddhir ity etat tapo mānasam uchyate || 17.16 ||
17.17
श्रद्धया परया तप्तं तपस्तत्ित्रविधं नरैः
।अफलाकाङ्क्षिभिर्युक्तैः सात्त्विकं परिचक्षते ॥ 17.17 ॥
śhraddhayā parayā taptaṁ tapas tat tri-vidhaṁ naraiḥ
aphalākāṅkṣhibhir yuktaiḥ sāttvikaṁ parichakṣhate || 17.17 ||
17.18
सत्कारमानपूजार्थं तपो दम्भेन चैव यत्
।क्रियते तदिह प्रोक्तं राजसं चलमध्रुवम् ॥ 17.18 ॥
satkāra-māna-pūjārthaṁ tapo dambhena chaiva yat
kriyate tad iha proktaṁ rājasaṁ chalam adhruvam || 17.18 ||
17.19
मूढग्राहेणात्मनो यत्पीडया क्रियते तपः
।परस्योत्सादनार्थं वा तत्तामसमुदाहृतम् ॥ 17.19 ॥
mūḍha-grāheṇātmano yat pīḍayā kriyate tapaḥ
parasyotsādanārthaṁ vā tat tāmasam udāhṛitam || 17.19 ||
17.20
दातव्यमिति यद्दानं दीयतेऽनुपकारिणे
।देशे काले च पात्रे च तद्दानं सात्त्विकं स्मृतम् ॥ 17.20 ॥
dātavyam iti yad dānaṁ dīyate ‘nupakāriṇe
deśhe kāle cha pātre cha tad dānaṁ sāttvikaṁ smṛitam || 17.20 ||
17.21
यत्तु प्रत्युपकारार्थं फलमुद्दिश्य वा पुनः
।दीयते च परिक्लिष्टं तद्दानं राजसं स्मृतम् ॥ 17.21 ॥
yat tu pratyupakārārthaṁ phalam uddiśhya vā punaḥ
dīyate cha parikliṣhṭaṁ tad dānaṁ rājasaṁ smṛitam || 17.21 ||
17.22
अदेशकाले यद्दानमपात्रेभ्यश्च दीयते
।असत्कृतमवज्ञातं तत्तामसमुदाहृतम् ॥ 17.22 ॥
adeśha-kāle yad dānam apātrebhyaśh cha dīyate
asat-kṛitam avajñātaṁ tat tāmasam udāhṛitam || 17.22 ||
17.23
तत्सदिति निर्देशो ब्रह्मणस्त्रिविधः स्मृतः
।ब्राह्मणास्तेन वेदाश्च यज्ञाश्च विहिताः पुरा ॥ 17.23 ॥
oṁ tat sad iti nirdeśho brahmaṇas tri-vidhaḥ smṛitaḥ
brāhmaṇās tena vedāśh cha yajñāśh cha vihitāḥ purā || 17.23 ||
17.24
तस्मादोमित्युदाहृत्य यज्ञदानतपःक्रियाः
।प्रवर्तन्ते विधानोक्ताः सततं ब्रह्मवादिनाम् ॥ 17.24 ॥
tasmād oṁ ity udāhṛitya yajña-dāna-tapaḥ-kriyāḥ
pravartante vidhānoktāḥ satataṁ brahma-vādinām || 17.24 ||
17.25
तदित्यनभिसन्धाय फलं यज्ञतपःक्रियाः
।दानक्रियाश्च विविधाः क्रियन्ते मोक्षकाङ्क्षि ॥ 17.25 ॥
tad ity anabhisandhāya phalaṁ yajña-tapaḥ-kriyāḥ
dāna-kriyāśh cha vividhāḥ kriyante mokṣha-kāṅkṣhibhiḥ || 17.25 ||
17.26
सद्भावे साधुभावे च सदित्येतत्प्रयुज्यते
।प्रशस्ते कर्मणि तथा सच्छब्दः पार्थ युज्यते ॥ 17.26 ॥
sad-bhāve sādhu-bhāve cha sad ity etat prayujyate
praśhaste karmaṇi tathā sach-chhabdaḥ pārtha yujyate || 17.26 ||
17.27
यज्ञे तपसि दाने च स्थितिः सदिति चोच्यते
।कर्म चैव तदर्थीयं सदित्येवाभिधीयते ॥ 17.27 ॥
yajñe tapasi dāne cha sthitiḥ sad iti chochyate
karma chaiva tad-arthīyaṁ sad ity evābhidhīyate || 17.27 ||
17.28
अश्रद्धया हुतं दत्तं तपस्तप्तं कृतं च यत्
।असदित्युच्यते पार्थ न च तत्प्रेत्य नो इह ॥ 17.28 ॥
aśhraddhayā hutaṁ dattaṁ tapas taptaṁ kṛitaṁ cha yat
asad ity uchyate pārtha na cha tat pretya no iha || 17.28 ||