ಅಧ್ಯಾಯ 2
सांख्ययोग
ಸಾಂಖ್ಯ ಯೋಗ
ಕೃಷ್ಣನು ಆತ್ಮದ ಅಮರತ್ವವನ್ನು ವಿವರಿಸಿ, ಕರ್ಮಯೋಗದ ಮಹತ್ವವನ್ನು ಹಾಗೂ ಸ್ಥಿತಪ್ರಜ್ಞನ ಲಕ್ಷಣಗಳನ್ನು ಈ ಅಧ್ಯಾಯದಲ್ಲಿ ಬೋಧಿಸುತ್ತಾನೆ.
2.1
सञ्जय उवाच
तं तथा कृपयाऽविष्टमश्रुपूर्णाकुलेक्षणम्
।विषीदन्तमिदं वाक्यमुवाच मधुसूदनः ॥ 2.1 ॥
sañjaya uvācha
taṁ tathā kṛipayāviṣhṭamaśhru pūrṇākulekṣhaṇam
viṣhīdantamidaṁ vākyam uvācha madhusūdanaḥ || 2.1 ||
2.2
श्री भगवानुवाच
कुतस्त्वा कश्मलमिदं विषमे समुपस्थितम्
।अनार्यजुष्टमस्वर्ग्यमकीर्तिकरमर्जुन ॥ 2.2 ॥
śhrī bhagavān uvācha
kutastvā kaśhmalamidaṁ viṣhame samupasthitam
anārya-juṣhṭamaswargyam akīrti-karam arjuna || 2.2 ||
2.3
क्लैब्यं मा स्म गमः पार्थ नैतत्त्वय्युपपद्यते
।क्षुद्रं हृदयदौर्बल्यं त्यक्त्वोत्तिष्ठ परन्तप ॥ 2.3 ॥
klaibyaṁ mā sma gamaḥ pārtha naitat tvayyupapadyate
kṣhudraṁ hṛidaya-daurbalyaṁ tyaktvottiṣhṭha parantapa || 2.3 ||
2.4
अर्जुन उवाच
कथं भीष्ममहं संख्ये द्रोणं च मधुसूदन
।इषुभिः प्रतियोत्स्यामि पूजार्हावरिसूदन ॥ 2.4 ॥
arjuna uvācha
kathaṁ bhīṣhmam ahaṁ sankhye droṇaṁ cha madhusūdana
iṣhubhiḥ pratiyotsyāmi pūjārhāvari-sūdana || 2.4 ||
2.5
गुरूनहत्वा हि महानुभावान्
श्रेयो भोक्तुं भैक्ष्यमपीह लोके
।हत्वार्थकामांस्तु गुरूनिहैव
भुञ्जीय भोगान् रुधिरप्रदिग्धान् ॥ 2.5 ॥
gurūnahatvā hi mahānubhāvān
śhreyo bhoktuṁ bhaikṣhyamapīha loke
hatvārtha-kāmāṁstu gurūnihaiva
bhuñjīya bhogān rudhira-pradigdhān || 2.5 ||
2.6
न चैतद्विद्मः कतरन्नो गरीयो
यद्वा जयेम यदि वा नो जयेयुः
।यानेव हत्वा न जिजीविषाम
स्तेऽवस्थिताः प्रमुखे धार्तराष्ट्राः ॥ 2.6 ॥
na chaitadvidmaḥ kataranno garīyo
yadvā jayema yadi vā no jayeyuḥ
yāneva hatvā na jijīviṣhāmas
te ’vasthitāḥ pramukhe dhārtarāṣhṭrāḥ || 2.6 ||
2.7
कार्पण्यदोषोपहतस्वभावः
पृच्छामि त्वां धर्मसंमूढचेताः
।यच्छ्रेयः स्यान्निश्िचतं ब्रूहि तन्मे
शिष्यस्तेऽहं शाधि मां त्वां प्रपन्नम् ॥ 2.7 ॥
kārpaṇya-doṣhopahata-svabhāvaḥ
pṛichchhāmi tvāṁ dharma-sammūḍha-chetāḥ
yach-chhreyaḥ syānniśhchitaṁ brūhi tanme
śhiṣhyaste ’haṁ śhādhi māṁ tvāṁ prapannam || 2.7 ||
2.8
न हि प्रपश्यामि ममापनुद्या
द्यच्छोकमुच्छोषणमिन्द्रियाणाम्
।अवाप्य भूमावसपत्नमृद्धम्
राज्यं सुराणामपि चाधिपत्यम् ॥ 2.8 ॥
na hi prapaśhyāmi mamāpanudyād
yach-chhokam uchchhoṣhaṇam-indriyāṇām
avāpya bhūmāv-asapatnamṛiddhaṁ
rājyaṁ surāṇāmapi chādhipatyam || 2.8 ||
2.9
सञ्जय उवाच
एवमुक्त्वा हृषीकेशं गुडाकेशः परन्तप
।न योत्स्य इति गोविन्दमुक्त्वा तूष्णीं बभूव ह ॥ 2.9 ॥
sañjaya uvācha
evam-uktvā hṛiṣhīkeśhaṁ guḍākeśhaḥ parantapa
na yotsya iti govindam uktvā tūṣhṇīṁ babhūva ha || 2.9 ||
2.10
तमुवाच हृषीकेशः प्रहसन्निव भारत
।सेनयोरुभयोर्मध्ये विषीदन्तमिदं वचः ॥ 2.10 ॥
tam-uvācha hṛiṣhīkeśhaḥ prahasanniva bhārata
senayorubhayor-madhye viṣhīdantam-idaṁ vachaḥ || 2.10 ||
2.11
श्री भगवानुवाच
अशोच्यानन्वशोचस्त्वं प्रज्ञावादांश्च भाषसे
।गतासूनगतासूंश्च नानुशोचन्ति पण्डिताः ॥ 2.11 ॥
śhrī bhagavān uvācha
aśhochyān-anvaśhochas-tvaṁ prajñā-vādānśh cha bhāṣhase
gatāsūn-agatāsūnśh-cha nānuśhochanti paṇḍitāḥ || 2.11 ||
2.12
न त्वेवाहं जातु नासं न त्वं नेमे जनाधिपाः
।न चैव न भविष्यामः सर्वे वयमतः परम् ॥ 2.12 ॥
na tvevāhaṁ jātu nāsaṁ na tvaṁ neme janādhipāḥ
na chaiva na bhaviṣhyāmaḥ sarve vayamataḥ param || 2.12 ||
2.13
देहिनोऽस्मिन्यथा देहे कौमारं यौवनं जरा
।तथा देहान्तरप्राप्तिर्धीरस्तत्र न मुह्यति ॥ 2.13 ॥
dehino ’smin yathā dehe kaumāraṁ yauvanaṁ jarā
tathā dehāntara-prāptir dhīras tatra na muhyati || 2.13 ||
2.14
मात्रास्पर्शास्तु कौन्तेय शीतोष्णसुखदुःखदाः
।आगमापायिनोऽनित्यास्तांस्तितिक्षस्व भारत ॥ 2.14 ॥
mātrā-sparśhās tu kaunteya śhītoṣhṇa-sukha-duḥkha-dāḥ
āgamāpāyino ’nityās tans-titikṣhasva bhārata || 2.14 ||
2.15
यं हि न व्यथयन्त्येते पुरुषं पुरुषर्षभ
।समदुःखसुखं धीरं सोऽमृतत्वाय कल्पते ॥ 2.15 ॥
yaṁ hi na vyathayantyete puruṣhaṁ puruṣharṣhabha
sama-duḥkha-sukhaṁ dhīraṁ so ’mṛitatvāya kalpate || 2.15 ||
2.16
नासतो विद्यते भावो नाभावो विद्यते सतः
।उभयोरपि दृष्टोऽन्तस्त्वनयोस्तत्त्वदर्शिभिः ॥ 2.16 ॥
nāsato vidyate bhāvo nābhāvo vidyate sataḥ
ubhayorapi dṛiṣhṭo ’nta stvanayos tattva-darśhibhiḥ || 2.16 ||
2.17
अविनाशि तु तद्विद्धि येन सर्वमिदं ततम्
।विनाशमव्ययस्यास्य न कश्चित् कर्तुमर्हति ॥ 2.17 ॥
avināśhi tu tadviddhi yena sarvam idaṁ tatam
vināśham avyayasyāsya na kaśhchit kartum arhati || 2.17 ||
2.18
अन्तवन्त इमे देहा नित्यस्योक्ताः शरीरिणः
।अनाशिनोऽप्रमेयस्य तस्माद्युध्यस्व भारत ॥ 2.18 ॥
antavanta ime dehā nityasyoktāḥ śharīriṇaḥ
anāśhino ’prameyasya tasmād yudhyasva bhārata || 2.18 ||
2.19
य एनं वेत्ति हन्तारं यश्चैनं मन्यते हतम्
।उभौ तौ न विजानीतो नायं हन्ति न हन्यते ॥ 2.19 ॥
ya enaṁ vetti hantāraṁ yaśh chainaṁ manyate hatam
ubhau tau na vijānīto nāyaṁ hanti na hanyate || 2.19 ||
2.20
न जायते म्रियते वा कदाचि
न्नायं भूत्वा भविता वा न भूयः
।अजो नित्यः शाश्वतोऽयं पुराणो
न हन्यते हन्यमाने शरीरे ॥ 2.20 ॥
na jāyate mriyate vā kadāchin
nāyaṁ bhūtvā bhavitā vā na bhūyaḥ
ajo nityaḥ śhāśhvato ’yaṁ purāṇo
na hanyate hanyamāne śharīre || 2.20 ||
2.21
वेदाविनाशिनं नित्यं य एनमजमव्ययम्
।कथं स पुरुषः पार्थ कं घातयति हन्ति कम् ॥ 2.21 ॥
vedāvināśhinaṁ nityaṁ ya enam ajam avyayam
kathaṁ sa puruṣhaḥ pārtha kaṁ ghātayati hanti kam || 2.21 ||
2.22
वासांसि जीर्णानि यथा विहाय
नवानि गृह्णाति नरोऽपराणि
।तथा शरीराणि विहाय जीर्णा
न्यन्यानि संयाति नवानि देही ॥ 2.22 ॥
vāsānsi jīrṇāni yathā vihāya
navāni gṛihṇāti naro ’parāṇi
tathā śharīrāṇi vihāya jīrṇānya
nyāni sanyāti navāni dehī || 2.22 ||
2.23
नैनं छिन्दन्ति शस्त्राणि नैनं दहति पावकः
।न चैनं क्लेदयन्त्यापो न शोषयति मारुतः ॥ 2.23 ॥
nainaṁ chhindanti śhastrāṇi nainaṁ dahati pāvakaḥ
na chainaṁ kledayantyāpo na śhoṣhayati mārutaḥ || 2.23 ||
2.24
अच्छेद्योऽयमदाह्योऽयमक्लेद्योऽशोष्य एव च
।नित्यः सर्वगतः स्थाणुरचलोऽयं सनातनः ॥ 2.24 ॥
achchhedyo ’yam adāhyo ’yam akledyo ’śhoṣhya eva cha
nityaḥ sarva-gataḥ sthāṇur achalo ’yaṁ sanātanaḥ || 2.24 ||
2.25
अव्यक्तोऽयमचिन्त्योऽयमविकार्योऽयमुच्यते
।तस्मादेवं विदित्वैनं नानुशोचितुमर्हसि ॥ 2.25 ॥
avyakto ’yam achintyo ’yam avikāryo ’yam uchyate
tasmādevaṁ viditvainaṁ nānuśhochitum arhasi || 2.25 ||
2.26
अथ चैनं नित्यजातं नित्यं वा मन्यसे मृतम्
।तथापि त्वं महाबाहो नैवं शोचितुमर्हसि ॥ 2.26 ॥
atha chainaṁ nitya-jātaṁ nityaṁ vā manyase mṛitam
tathāpi tvaṁ mahā-bāho naivaṁ śhochitum arhasi || 2.26 ||
2.27
जातस्य हि ध्रुवो मृत्युर्ध्रुवं जन्म मृतस्य च
।तस्मादपरिहार्येऽर्थे न त्वं शोचितुमर्हसि ॥ 2.27 ॥
jātasya hi dhruvo mṛityur dhruvaṁ janma mṛitasya cha
tasmād aparihārye ’rthe na tvaṁ śhochitum arhasi || 2.27 ||
2.28
अव्यक्तादीनि भूतानि व्यक्तमध्यानि भारत
।अव्यक्तनिधनान्येव तत्र का परिदेवना ॥ 2.28 ॥
avyaktādīni bhūtāni vyakta-madhyāni bhārata
avyakta-nidhanānyeva tatra kā paridevanā || 2.28 ||
2.29
आश्चर्यवत्पश्यति कश्चिदेन
माश्चर्यवद्वदति तथैव चान्यः
।आश्चर्यवच्चैनमन्यः श्रृणोति
श्रुत्वाप्येनं वेद न चैव कश्चित् ॥ 2.29 ॥
āśhcharya-vat paśhyati kaśhchid enan
āśhcharya-vad vadati tathaiva chānyaḥ
āśhcharya-vach chainam anyaḥ śhṛiṇoti
śhrutvāpyenaṁ veda na chaiva kaśhchit || 2.29 ||
2.30
देही नित्यमवध्योऽयं देहे सर्वस्य भारत
।तस्मात्सर्वाणि भूतानि न त्वं शोचितुमर्हसि ॥ 2.30 ॥
dehī nityam avadhyo ’yaṁ dehe sarvasya bhārata
tasmāt sarvāṇi bhūtāni na tvaṁ śhochitum arhasi || 2.30 ||
2.31
स्वधर्ममपि चावेक्ष्य न विकम्पितुमर्हसि
।धर्म्याद्धि युद्धाछ्रेयोऽन्यत्क्षत्रियस्य न विद्यते ॥ 2.31 ॥
swa-dharmam api chāvekṣhya na vikampitum arhasi
dharmyāddhi yuddhāch chhreyo ’nyat kṣhatriyasya na vidyate || 2.31 ||
2.32
यदृच्छया चोपपन्नं स्वर्गद्वारमपावृतम्
।सुखिनः क्षत्रियाः पार्थ लभन्ते युद्धमीदृशम् ॥ 2.32 ॥
yadṛichchhayā chopapannaṁ swarga-dvāram apāvṛitam
sukhinaḥ kṣhatriyāḥ pārtha labhante yuddham īdṛiśham || 2.32 ||
2.33
अथ चैत्त्वमिमं धर्म्यं संग्रामं न करिष्यसि
।ततः स्वधर्मं कीर्तिं च हित्वा पापमवाप्स्यसि ॥ 2.33 ॥
atha chet tvam imaṁ dharmyaṁ saṅgrāmaṁ na kariṣhyasi
tataḥ sva-dharmaṁ kīrtiṁ cha hitvā pāpam avāpsyasi || 2.33 ||
2.34
अकीर्तिं चापि भूतानि कथयिष्यन्ति तेऽव्ययाम्
।संभावितस्य चाकीर्तिर्मरणादतिरिच्यते ॥ 2.34 ॥
akīrtiṁ chāpi bhūtāni
kathayiṣhyanti te ’vyayām
sambhāvitasya chākīrtir
maraṇād atirichyate || 2.34 ||
2.35
भयाद्रणादुपरतं मंस्यन्ते त्वां महारथाः
।येषां च त्वं बहुमतो भूत्वा यास्यसि लाघवम् ॥ 2.35 ॥
bhayād raṇād uparataṁ mansyante tvāṁ mahā-rathāḥ
yeṣhāṁ cha tvaṁ bahu-mato bhūtvā yāsyasi lāghavam || 2.35 ||
2.36
अवाच्यवादांश्च बहून् वदिष्यन्ति तवाहिताः
।निन्दन्तस्तव सामर्थ्यं ततो दुःखतरं नु किम् ॥ 2.36 ॥
avāchya-vādānśh cha bahūn vadiṣhyanti tavāhitāḥ
nindantastava sāmarthyaṁ tato duḥkhataraṁ nu kim || 2.36 ||
2.37
हतो वा प्राप्स्यसि स्वर्गं जित्वा वा भोक्ष्यसे महीम्
।तस्मादुत्तिष्ठ कौन्तेय युद्धाय कृतनिश्चयः ॥ 2.37 ॥
hato vā prāpsyasi swargaṁ jitvā vā bhokṣhyase mahīm
tasmād uttiṣhṭha kaunteya yuddhāya kṛita-niśhchayaḥ || 2.37 ||
2.38
सुखदुःखे समे कृत्वा लाभालाभौ जयाजयौ
।ततो युद्धाय युज्यस्व नैवं पापमवाप्स्यसि ॥ 2.38 ॥
sukha-duḥkhe same kṛitvā lābhālābhau jayājayau
tato yuddhāya yujyasva naivaṁ pāpam avāpsyasi || 2.38 ||
2.39
एषा तेऽभिहिता सांख्ये बुद्धिर्योगे त्विमां श्रृणु
।बुद्ध्यायुक्तो यया पार्थ कर्मबन्धं प्रहास्यसि ॥ 2.39 ॥
eṣhā te ’bhihitā sānkhye
buddhir yoge tvimāṁ śhṛiṇu
buddhyā yukto yayā pārtha
karma-bandhaṁ prahāsyasi || 2.39 ||
2.40
नेहाभिक्रमनाशोऽस्ति प्रत्यवायो न विद्यते
।स्वल्पमप्यस्य धर्मस्य त्रायते महतो भयात् ॥ 2.40 ॥
nehābhikrama-nāśho ’sti pratyavāyo na vidyate
svalpam apyasya dharmasya trāyate mahato bhayāt || 2.40 ||
2.41
व्यवसायात्मिका बुद्धिरेकेह कुरुनन्दन
।बहुशाखा ह्यनन्ताश्च बुद्धयोऽव्यवसायिनाम् ॥ 2.41 ॥
vyavasāyātmikā buddhir ekeha kuru-nandana
bahu-śhākhā hyanantāśh cha buddhayo ’vyavasāyinām || 2.41 ||
2.42
यामिमां पुष्पितां वाचं प्रवदन्त्यविपश्चितः
।वेदवादरताः पार्थ नान्यदस्तीति वादिनः ॥ 2.42 ॥
yāmimāṁ puṣhpitāṁ vāchaṁ pravadanty-avipaśhchitaḥ
veda-vāda-ratāḥ pārtha nānyad astīti vādinaḥ
kāmātmānaḥ swarga-parā janma-karma-phala-pradām
kriyā-viśheṣha-bahulāṁ bhogaiśhwarya-gatiṁ prati || 2.42 ||
2.43
कामात्मानः स्वर्गपरा जन्मकर्मफलप्रदाम्
।क्रियाविशेषबहुलां भोगैश्वर्यगतिं प्रति ॥ 2.43 ॥
kāmātmānaḥ svarga-parā
janma-karma-phala-pradām
kriyā-viśeṣa-bahulāṁ
bhogaiśvarya-gatiṁ prati || 2.43 ||
2.44
भोगैश्वर्यप्रसक्तानां तयापहृतचेतसाम्
।व्यवसायात्मिका बुद्धिः समाधौ न विधीयते ॥ 2.44 ॥
bhogaiśwvarya-prasaktānāṁ tayāpahṛita-chetasām
vyavasāyātmikā buddhiḥ samādhau na vidhīyate || 2.44 ||
2.45
त्रैगुण्यविषया वेदा निस्त्रैगुण्यो भवार्जुन
।निर्द्वन्द्वो नित्यसत्त्वस्थो निर्योगक्षेम आत्मवान् ॥ 2.45 ॥
trai-guṇya-viṣhayā vedā nistrai-guṇyo bhavārjuna
nirdvandvo nitya-sattva-stho niryoga-kṣhema ātmavān || 2.45 ||
2.46
यावानर्थ उदपाने सर्वतः संप्लुतोदके
।तावान्सर्वेषु वेदेषु ब्राह्मणस्य विजानतः ॥ 2.46 ॥
yāvān artha udapāne sarvataḥ samplutodake
tāvānsarveṣhu vedeṣhu brāhmaṇasya vijānataḥ || 2.46 ||
2.47
कर्मण्येवाधिकारस्ते मा फलेषु कदाचन
।मा कर्मफलहेतुर्भूर्मा ते सङ्गोऽस्त्वकर्मणि ॥ 2.47 ॥
karmaṇy-evādhikāras te mā phaleṣhu kadāchana
mā karma-phala-hetur bhūr mā te saṅgo ’stvakarmaṇi || 2.47 ||
2.48
योगस्थः कुरु कर्माणि सङ्गं त्यक्त्वा धनञ्जय
।सिद्ध्यसिद्ध्योः समो भूत्वा समत्वं योग उच्यते ॥ 2.48 ॥
yoga-sthaḥ kuru karmāṇi saṅgaṁ tyaktvā dhanañjaya
siddhy-asiddhyoḥ samo bhūtvā samatvaṁ yoga uchyate || 2.48 ||
2.49
दूरेण ह्यवरं कर्म बुद्धियोगाद्धनञ्जय
।बुद्धौ शरणमन्विच्छ कृपणाः फलहेतवः ॥ 2.49 ॥
dūreṇa hy-avaraṁ karma buddhi-yogād dhanañjaya
buddhau śharaṇam anvichchha kṛipaṇāḥ phala-hetavaḥ || 2.49 ||
2.50
बुद्धियुक्तो जहातीह उभे सुकृतदुष्कृते
।तस्माद्योगाय युज्यस्व योगः कर्मसु कौशलम् ॥ 2.50 ॥
buddhi-yukto jahātīha ubhe sukṛita-duṣhkṛite
tasmād yogāya yujyasva yogaḥ karmasu kauśhalam || 2.50 ||
2.51
कर्मजं बुद्धियुक्ता हि फलं त्यक्त्वा मनीषिणः
।जन्मबन्धविनिर्मुक्ताः पदं गच्छन्त्यनामयम् ॥ 2.51 ॥
karma-jaṁ buddhi-yuktā hi phalaṁ tyaktvā manīṣhiṇaḥ
janma-bandha-vinirmuktāḥ padaṁ gachchhanty-anāmayam || 2.51 ||
2.52
यदा ते मोहकलिलं बुद्धिर्व्यतितरिष्यति
।तदा गन्तासि निर्वेदं श्रोतव्यस्य श्रुतस्य च ॥ 2.52 ॥
yadā te moha-kalilaṁ buddhir vyatitariṣhyati
tadā gantāsi nirvedaṁ śhrotavyasya śhrutasya cha || 2.52 ||
2.53
श्रुतिविप्रतिपन्ना ते यदा स्थास्यति निश्चला
।समाधावचला बुद्धिस्तदा योगमवाप्स्यसि ॥ 2.53 ॥
śhruti-vipratipannā te yadā sthāsyati niśhchalā
samādhāv-achalā buddhis tadā yogam avāpsyasi || 2.53 ||
2.54
अर्जुन उवाच
स्थितप्रज्ञस्य का भाषा समाधिस्थस्य केशव
।स्थितधीः किं प्रभाषेत किमासीत व्रजेत किम् ॥ 2.54 ॥
arjuna uvācha
sthita-prajñasya kā bhāṣhā samādhi-sthasya keśhava
sthita-dhīḥ kiṁ prabhāṣheta kim āsīta vrajeta kim || 2.54 ||
2.55
श्री भगवानुवाच
प्रजहाति यदा कामान् सर्वान् पार्थ मनोगतान्
।आत्मन्येवात्मना तुष्टः स्थितप्रज्ञस्तदोच्यते ॥ 2.55 ॥
śhrī bhagavān uvācha
prajahāti yadā kāmān sarvān pārtha mano-gatān
ātmany-evātmanā tuṣhṭaḥ sthita-prajñas tadochyate || 2.55 ||
2.56
दुःखेष्वनुद्विग्नमनाः सुखेषु विगतस्पृहः
।वीतरागभयक्रोधः स्थितधीर्मुनिरुच्यते ॥ 2.56 ॥
duḥkheṣhv-anudvigna-manāḥ sukheṣhu vigata-spṛihaḥ
vīta-rāga-bhaya-krodhaḥ sthita-dhīr munir uchyate || 2.56 ||
2.57
यः सर्वत्रानभिस्नेहस्तत्तत्प्राप्य शुभाशुभम्
।नाभिनन्दति न द्वेष्टि तस्य प्रज्ञा प्रतिष्ठिता ॥ 2.57 ॥
yaḥ sarvatrānabhisnehas tat tat prāpya śhubhāśhubham
nābhinandati na dveṣhṭi tasya prajñā pratiṣhṭhitā || 2.57 ||
2.58
यदा संहरते चायं कूर्मोऽङ्गानीव सर्वशः
।इन्द्रियाणीन्द्रियार्थेभ्यस्तस्य प्रज्ञा प्रतिष्ठिता ॥ 2.58 ॥
yadā sanharate chāyaṁ kūrmo ’ṅgānīva sarvaśhaḥ
indriyāṇīndriyārthebhyas tasya prajñā pratiṣhṭhitā || 2.58 ||
2.59
विषया विनिवर्तन्ते निराहारस्य देहिनः
।रसवर्जं रसोऽप्यस्य परं दृष्ट्वा निवर्तते ॥ 2.59 ॥
viṣhayā vinivartante nirāhārasya dehinaḥ
rasa-varjaṁ raso ’pyasya paraṁ dṛiṣhṭvā nivartate || 2.59 ||
2.60
यततो ह्यपि कौन्तेय पुरुषस्य विपश्चितः
।इन्द्रियाणि प्रमाथीनि हरन्ति प्रसभं मनः ॥ 2.60 ॥
yatato hyapi kaunteya puruṣhasya vipaśhchitaḥ
indriyāṇi pramāthīni haranti prasabhaṁ manaḥ || 2.60 ||
2.61
तानि सर्वाणि संयम्य युक्त आसीत मत्परः
।वशे हि यस्येन्द्रियाणि तस्य प्रज्ञा प्रतिष्ठिता ॥ 2.61 ॥
tāni sarvāṇi sanyamya yukta āsīta mat-paraḥ
vaśhe hi yasyendriyāṇi tasya prajñā pratiṣhṭhitā || 2.61 ||
2.62
ध्यायतो विषयान्पुंसः सङ्गस्तेषूपजायते
।सङ्गात् संजायते कामः कामात्क्रोधोऽभिजायते ॥ 2.62 ॥
dhyāyato viṣhayān puṁsaḥ saṅgas teṣhūpajāyate
saṅgāt sañjāyate kāmaḥ kāmāt krodho ’bhijāyate || 2.62 ||
2.63
क्रोधाद्भवति संमोहः संमोहात्स्मृतिविभ्रमः
।स्मृतिभ्रंशाद् बुद्धिनाशो बुद्धिनाशात्प्रणश्यति ॥ 2.63 ॥
krodhād bhavati sammohaḥ sammohāt smṛiti-vibhramaḥ
smṛiti-bhranśhād buddhi-nāśho buddhi-nāśhāt praṇaśhyati || 2.63 ||
2.64
रागद्वेषवियुक्तैस्तु विषयानिन्द्रियैश्चरन्
।आत्मवश्यैर्विधेयात्मा प्रसादमधिगच्छति ॥ 2.64 ॥
rāga-dveṣha-viyuktais tu viṣhayān indriyaiśh charan
ātma-vaśhyair-vidheyātmā prasādam adhigachchhati || 2.64 ||
2.65
प्रसादे सर्वदुःखानां हानिरस्योपजायते
।प्रसन्नचेतसो ह्याशु बुद्धिः पर्यवतिष्ठते ॥ 2.65 ॥
prasāde sarva-duḥkhānāṁ hānir asyopajāyate
prasanna-chetaso hyāśhu buddhiḥ paryavatiṣhṭhate || 2.65 ||
2.66
नास्ति बुद्धिरयुक्तस्य न चायुक्तस्य भावना
।न चाभावयतः शान्तिरशान्तस्य कुतः सुखम् ॥ 2.66 ॥
nāsti buddhir-ayuktasya na chāyuktasya bhāvanā
na chābhāvayataḥ śhāntir aśhāntasya kutaḥ sukham || 2.66 ||
2.67
इन्द्रियाणां हि चरतां यन्मनोऽनुविधीयते
।तदस्य हरति प्रज्ञां वायुर्नावमिवाम्भसि ॥ 2.67 ॥
indriyāṇāṁ hi charatāṁ yan mano ’nuvidhīyate
tadasya harati prajñāṁ vāyur nāvam ivāmbhasi || 2.67 ||
2.68
तस्माद्यस्य महाबाहो निगृहीतानि सर्वशः
।इन्द्रियाणीन्द्रियार्थेभ्यस्तस्य प्रज्ञा प्रतिष्ठिता ॥ 2.68 ॥
tasmād yasya mahā-bāho nigṛihītāni sarvaśhaḥ
indriyāṇīndriyārthebhyas tasya prajñā pratiṣhṭhitā || 2.68 ||
2.69
या निशा सर्वभूतानां तस्यां जागर्ति संयमी
।यस्यां जाग्रति भूतानि सा निशा पश्यतो मुनेः ॥ 2.69 ॥
yā niśhā sarva-bhūtānāṁ tasyāṁ jāgarti sanyamī
yasyāṁ jāgrati bhūtāni sā niśhā paśhyato muneḥ || 2.69 ||
2.70
आपूर्यमाणमचलप्रतिष्ठं
समुद्रमापः प्रविशन्ति यद्वत्
।तद्वत्कामा यं प्रविशन्ति सर्वे
स शान्तिमाप्नोति न कामकामी ॥ 2.70 ॥
āpūryamāṇam achala-pratiṣhṭhaṁ
samudram āpaḥ praviśhanti yadvat
tadvat kāmā yaṁ praviśhanti sarve
sa śhāntim āpnoti na kāma-kāmī || 2.70 ||
2.71
विहाय कामान्यः सर्वान्पुमांश्चरति निःस्पृहः
।निर्ममो निरहंकारः स शांतिमधिगच्छति ॥ 2.71 ॥
vihāya kāmān yaḥ sarvān pumānśh charati niḥspṛihaḥ
nirmamo nirahankāraḥ sa śhāntim adhigachchhati || 2.71 ||
2.72
एषा ब्राह्मी स्थितिः पार्थ नैनां प्राप्य विमुह्यति
।स्थित्वाऽस्यामन्तकालेऽपि ब्रह्मनिर्वाणमृच्छति ॥ 2.72 ॥
eṣhā brāhmī sthitiḥ pārtha naināṁ prāpya vimuhyati
sthitvāsyām anta-kāle ’pi brahma-nirvāṇam ṛichchhati || 2.72 ||